Clánky - seznam - Index of articles

Argumenty proti sdělení předsedkyně Konopářského svazu

Bushka Bryndová, 16. dubna 2005

Účast členů Konopářského svazu na veletrhu Konobusiness 2005

Ohledně nechuti konopářského svazu dát o.s. Konopa do komise zboží na veletrhu - jestliže Konobusiness 2005 neuspěje, tak co z toho pak bude svaz mít kromě škodolibého potěšení, ze neuspěla "konkurence"? Prezentace konopného zboží široké veřejnosti je v zájmu VŠECH aktérů na trhu s těmito výrobky. Bylo by nesmyslné a vysloveně škodlivé zavádět v naší konopářské komunitě sektářství a vymezování se, protože nelze dělit koláč předtím, než se upeče! A dosud je ten český konopný koláč zatraceně malý, než aby se z něj někdo zdárně uživil. Každý člověk s minimálním ekonomickým rozhledem přece ví, že nejprve je třeba trh vybudovat, a teprve potom bude možné se o něj podělit.

Uspořádání veletrhu

Konopářský svaz vznikl teprve v lednu t.r., tak proč se nyní diví, že konopný veletrh s dvouletou tradici byl uspořádán, aniž by se to s ním konzultovalo? Takové akce se přece připravují s velkým předstihem, takže v době, když se plánoval veletrh, Konopářský svaz přece ještě ani neexistoval. Jaké tedy má Konopářský svaz právo rozhořčovat se, že myšlenka veletrhu s ním nebyla předem projednána – měl by být spíše rád, ze s tímto nápadem vůbec někdo přišel, a hlavně že ho zrealizoval!

Legalizace marihuany a technické konopí

Co se týče vhodnosti či nevhodnosti spojení mezi aktivismem za legalizaci marihuany a pěstováním technického konopí, je nutno tuto otázku posuzovat z globálnějšího hlediska, byť i jen protože jsme členským státem Evropské unie. Nelze brát v úvahu jen situaci v ČR, která je svým způsobem ve vztahu ke konopí velmi atypická a poněkud schizofrenická. Náš stát na jedné straně povoluje a podporuje pěstování technického konopí, ale na druhé straně "zuřivě bojuje" (alespoň formálně) proti marihuaně. Ve většině evropských zemí je situace rozdílná - stát tam podporuje technické konopí a zároveň má tolerantní postoj vůči marihuaně (většinou je její držení pro osobní spotřebu beztrestné). Je tedy velmi pravděpodobné, že budoucí vlády v České republice časem uvedou svoji protidrogovou politiku do souladu s ostatními státy EU a vůči marihuaně projeví větší toleranci.

Situace se zlepšuje dokonce i v zámoří – třeba v Kanadě mají nemocní možnost nejenom si zakoupit léčebné konopí v lékárně, ale nově si mohou i odepisovat náklady na léčbu marihuanou z daní. Tento postoj není samoúčelný a v žádném případě není lehkomyslný - politici v ostatních zemích přece nejsou nezodpovědnější než ti naši, spíše tomu často bývá naopak! Na rozdíl od našich politiků většina evropských zemí se v této důležité otázce totiž obvykle řídí racionálními argumenty vědy a nikoliv jen zájmy předvolebního boje politických stran. Pokud je Konopářský svaz nevládní a na občanském principu vzniklá organizace, neměl by rezignovat na současné vědecké poznání. Vždyť tolerance řady západoevropských zemí vůči marihuaně je podložená právě vědeckým poznáním, že rekreační používání konopí zdaleka nepředstavuje tak nebezpečný fenomén pro společnost, jak se často účelově tvrdí (třeba u nás a v USA).

Historie zákazu marihuany

Není snad třeba připomínat lidem, kteří se zajímají o konopí, jaká byla historie jeho zákazu v první polovině 20. století a klíčovou roli, již v něm sehrály zájmy průmyslových odvětví, pro které konopí představovalo konkurenci. Tyto lobistické zájmy od minulého století zdaleka nepominuly a dodnes přetrvávají. Současné kampaně proti marihuaně vycházejí z neznalosti a účelového populismu nebo z ekonomických zájmů, podobně jako v minulosti. V dnešní době se ještě přidal tlak ze strany represivních složek, které díky "boji" proti démonu marihuany čerpají značné peníze se státních rozpočtů. V zemi, kde je represe nejsilnější - v USA - policie dokonce při zatčení za drogový delikt zabavuje majetek, a ten pak propadne v její prospěch.

Existuje zde také silná loby farmaceutických koncernů, kterým by následkem povolení pěstování marihuany pro osobní potřebu podstatně klesly příjmy za léky proti bolestem, úzkosti, depresím, nespavosti atd. Od rolu 1991 se předepisování těchto léků v České republice zvýšilo o více než tři sta procent. Je obecně známo, že lékaři často za předepisování těchto drahých léků berou provize a bezohledně tak přispívají ke skutečně nebezpečné toxikomanii, která je však naprosto v mezích zákona. Další nepřátelé marihuany pocházejí z řad výrobců alkoholu, kteří se zcela oprávněně bojí poklesu zisku v případě dekriminalizace - uživatelé marihuany totiž z velké části nepijí příliš mnoho alkoholu, jelikož tyto dvě drogy se nedobře snášejí.

Marihuana má oproti alkoholu mimo jiné i tu výhodu, že druhý den po ní není kocovina, takže je čím dál tím více oblíbená jako relaxační prostředek pro volný čas mezi mladými výkonnými manažery. Již řadu let není pravdou, že marihuanu užívají jen dlouhovlasí nostalgikové hnutí hippies, ale mezi jejími uživateli dnes nalezneme i zaměstnance velkých podniků, bank, vědce i manažery stejně jako umělce nebo počítačové techniky. Věková hranice se také silně posunula směrem výše a v budoucnosti ještě stoupne v závislosti na tom, jak bude stárnout generace dnešních třicátníků se vstřícným postojem k rekreačnímu užívání konopí.

Kampaně proti marihuaně se sice nejčastěji financují z veřejných rozpočtů, ale v pozadí bývají v první řadě výrobci tabáku a alkoholu, a hned za nimi následují farmaceutické firmy. Není přece náhoda, že nulovou toleranci vůči rekreačnímu používání konopí u nás prosazují politici z vládních stran, kteří jsou často spojeni s průmyslovými loby, jejichž zájmy a zisky by jeho legalizace ohrozila. Vždyť je veřejně známo, že například farmaceutická firma Zentiva má silné vazby na dosud vládnoucí stranu, protože její marketingový ředitel je synem současné ministryně zdravotnictví. Tyto vazby bohužel hrají v rozhodování našich politiků důležitější roli než starost o veřejné blaho.

Profesionálové z oboru jako pánové Radimecký, Douda, Zábranský, Miovský a mnozí další, často i mezinárodně věhlasní protidrogoví odborníci, které ani nemohu všechny vyjmenovat pro nedostatek místa, jsou jednohlasně proti politice nulové tolerance vůči marihuaně hlasitě deklarované naší vládou a považují ji za naprosto v rozporu s vědeckými závěry jak v oblasti medicíny, tak v oblasti společenských věd. Ostatně, tato politika je v přímém rozporu i s doporučením Evropského parlamentu k Protidrogové strategii EU na období 2005-2012 schváleným v loňském roce (tzv. Catania Report).

Pronásledování marihuany je v České republice čistě politickou záležitostí a nemá co dělat se skutečným míněním širší veřejnosti. Ta je často nepříznivě naladěná vůči marihuaně jen díky štvavým a senzacechtivým kampaním v médiích, která se snaží vytlouct kapitál ze strachu neinformované starší generace ze zlé čarodějky marihuany podobně jako z jakékoliv jiného pocitu ohrožení. Média zajímá pouze senzace, takže se ráda chytají každé prkotiny, aby přilákala čtenáře. Když jim nabídnete jako nosné téma technické konopí, tak budou psát o něm, pokud si tím získají čtenost.

Na druhé straně čím dál tím více vzdělanějších a poučenějších lidí odmítá věřit této lživé propagandě, protože již dobře vědí, že marihuana není zdaleka tak nebezpečná, jak se tvrdí v masových médiích. Mladí lidé se na rekreační užívání konopí dívají podobně, protože velká část z nich si je již vyzkoušela (70% mladých lidí mezi 18 a 25 lety) a vědí tedy z vlastní zkušenosti, na čem jsou.

Dokonce stoupá i počet našich starších spoluobčanů, kteří již objevili příznivé účinky marihuany na své zdravotní obtíže a začali se s ní léčit. Většinou konopí nekouří, ale používají je ve formě mastí nebo jiných preparátů, které někdy ani nemají psychoaktivní účinky. Není čemu se divit, protože léčba marihuanou bývá často stejně účinná nebo někdy i účinnější než klasickými léky, ale bez jejich nepříznivých vedlejších účinků, a především – je nesrovnatelně levnější!

Potenciální pěstitelé technického konopí

Konopářský svaz tvrdí, že hledá pěstitele konopí. Jeho představitelé by si ale měli dobře ujasnit, v jakém prostředí je chce nalézt. Starší zemědělci mají většinou konzervativní myšlení a těžko se budou na stará kolena přeorientovávat na novou plodinu, s níž nemají žádné zkušenosti. Je třeba si uvědomit, že technické konopí bude jako hospodářská plodina přitažlivé především pro mladou generaci zemědělců - lidí, kteří se zajímají o kulturu životního stylu zaměřenou na obnovitelné zdroje energie a udržitelný způsob zemědělství. Tito mladí lidé většinou nemají vůči marihuaně předsudky, protože vědí, že nepředstavuje žádné významnější společenské nebezpečí. Zato dobře vědí, že konopí je ideální plodinou pro rozvoj životního stylu, který jim vyhovuje, a v drtivé většině nesouhlasí se zakazováním jakékoliv odrůdy této starobylé kulturní rostliny. Právě v nich spočívá potenciál budoucích pěstitelů technického konopí a jestliže je chce Konopářský svaz oslovit, by měl jim i přizpůsobit své veřejné postoje.

Mladé zemědělce rozhodně nenadchne postoj Konopářského svazu, kterým by se zařadil bok po boku Kalouskům, Severům a organizacím jako Rodiče proti drogám. Konopářský svaz by tím jen vzbudil jejich nedůvěru a ohrozil své vlastní deklarované cíle. Vykročil by na cestu do pekel, na níž by jen ztrácel svou energii a důvěryhodnost podporou zájmů, které jsou v přímém rozporu s jeho vlastními cíli. Takovému chování se říká harakiri a bylo by velmi smutné, kdyby nově ustanovený Konopářský svaz vstoupil na výše nastíněnou cestu – jeho šance na úspěch a dlouhodobější trvání by pak byly sotva jepičí!

Jak by se měla konopářská komunita postavit k otázce legalizace marihuany

Veřejnosti musí být vysvětleno, že pěstitelé technického konopí v žádném případě nepodporují zneužívání ostatních odrůd konopí jako drogy, především mezi nezletilou mládeží. Na druhé straně ale nemohou mlčky souhlasit s postihem za pěstování a užívání některých jeho odrůd dospělými jedinci. Je ve vlastním zájmu pěstitelů technického konopí, aby bylo léčebné a rekreační konopí nejlépe legalizované, nebo přinejmenším dekriminalizované. V takové situaci by se snížil počet prvouživatelů především mezi dospívajícími a zvýšila by se tak jejich věková hranice, jak již naznačily první výsledky výzkumu provedeného ve Velké Británii po převedení marihuany do nižší třídy nebezpečnosti drog (dekriminalizaci de facto). Protože v otázce zneužívání konopí jde právě o tuto nejmladší věkovou skupinu – mladý organismus v růstu by neměl být vystavován žádným látkám ohrožujícím jeho vývoj, a mezi ně bezpochyby patří i konopí. Stát by však měl být neméně nebo ještě více přísný ohledně přístupu těchto mladistvých k legálním alkoholu a nikotinu, které tento mladý organismus poškozují nesrovnatelně více než marihuana, a na rozdíl od ní jsou právě těmi pověstnými vstupními bránami k užívání tvrdých drog – jak již bylo nesčetněkrát vědeckými výzkumy potvrzeno.

Poslední vědecké výzkumy ukazují, že neexistuje žádná příčinná spojitost mezi užíváním marihuany a rozvojem schizofrenie u mladých lidí, jak se v posledních měsících v našich médiích s oblibou tvrdilo. Stejně tak padl i mýtus, že dlouhodobým užíváním marihuany dochází k poruchám funkcí mozku. Naopak, v posledních měsících bylo publikováno několik významných závěrů vědeckých výzkumů, které dokazují její úžasný potenciál při léčbě celé řady především civilizačních nemocí od roztroušené sklerózy, Alzhaimerovy nemoci až po onemocnění prostaty či arteriosklerózu. Na tom, že rekreační užívání marihuany není nijak výrazně společensky ani zdravotně nebezpečné, se ostatně shodly VŠECHNY vědecké komise, které její působení v tomto směru ve světě studovaly (od roku 1894 jich bylo již kolem dvaceti!).

Konopářský svaz by se měl místo zbabělého uhýbání před otázkou legalizace marihuany raději připojit ke snahám o větší osvětu a vzdělávání široké veřejnosti ohledně jejích účinků. Konopí je psychoaktivní bylina, která dočasně mění stav vědomí, a je tedy třeba ji užívat poučeně a s rozvahou stejně jako všechny ostatní přírodní látky s podobnými účinky. Při rozumném používání (na rozdíl od "zneužívání") poskytuje příjemnou a obohacující relaxaci, usnadňuje společenský styk, protože zvyšuje empatii, a hlavně nezpůsobuje tak nebezpečnou závislost jako ostatní legální látky běžně používané k relaxaci ve volném čase. V následujícím žebříčku síly závislosti se marihuana dokonce nachází až na posledním místě za nikotinem, tvrdými drogami, alkoholem a kofeinem.

Klasifikace obvyklých návykových látek (prof. dr. Jack E. Henningfield, NIDA, John Hopkins Medical School, Baltimore 1994)

Je třeba si to říct na rovinu a uznat jako nezvratitelný základní fakt, že vědecky nepodložené a politicky motivované pronásledování marihuany má přímý negativní dopad i na potenciál rozšíření pěstování technického konopí. Nelze nečinně vyčkávat, až se situace u nás sama od sebe vyřeší a marihuana již nebude zakázaná, ale je třeba nalézt odvahu zaujmout k otázce její tolerance jednoznačné a jednotné stanovisko v její prospěch. Správná cesta rozhodně nevede přes letargickou rezignaci na současný stav a veřejné distancování se od těch, kteří o marihuaně mluví.

Existuje totiž ještě jeden pádný důvod k podobnému postoji, který je etického charakteru – ať se to pěstitelům technického konopí líbí či ne, tato rostlina je často navlas podobná jejím sestrám s psychoaktivním obsahem THC. Je proto jejich morální povinností přispět k osvětě veřejnosti ohledně vlastností těchto nelegálních odrůd konopí. Úspěšná drogová prevence je v první řadě založená na podávání objektivních informací. Jak se již před pár lety prokázalo díky flagrantnímu neúspěchu amerického protidrogového programu DARE, který byl založený na nulové toleranci vůči marihuaně a nerespektoval výše zmíněné základní pravidlo, lhaní a ignorantství v této oblasti postihuje právě ty, jež má protidrogová politika chránit – dospívající mládež.

Rekreační užívání marihuany u dospělých osob není nijak výrazně zdravotně nebo společensky nebezpečné, ale to se zdaleka netýká dospívajících, jejichž organismus ještě prochází vývinem. Proto je nejenom v obecně chápaném veřejném zájmu, ale i z morálního hlediska povinností všech odpovědných uživatelů konopí jak technického, tak i psychoaktivního, chránit naši dospívající mládež před předčasnou konzumací psychoaktivních odrůd této rostliny. A nejlepším způsobem, jakým toho můžeme dosáhnout, je šíření vědecky podložených a objektivních informací. Postoj Konopářského svazu, kterým by se od problematiky marihuany distancoval, by byl jen strkáním hlavy do písku a zbabělým uhýbáním před odpovědností.

Jedná se totiž stále o jednu rostlinu, ať je to konopí technické, cannabis sativa, indica či ruderalis – je to pořád JEDNA jediná rostlina – KONOPÍ. Není možno být napůl těhotný, stejně jako není možno být pro technické konopí a zároveň mlčet o marihuaně. Dokud si tento základní axiom neujasní všichni zájemci o podporu pěstování technického konopí u nás, tak nebude ani naděje, že se tato hospodářská plodina v České republice významněji rozšíří.