Trávové represionisty si jednou budeme hýčkat jako ohrožený druh, jako ovci tlustorohou. Budeme doufat, že je nepotká osud zcela vyhynulého vakovlka tasmánského.
Lidem věřícím, že se měkké i tvrdé drogy musejí tvrdě potírat, nastávají rmutné časy. Jejich ideologii stíhají morové rány. Spikl se proti nim Evropský parlament, dokonce i američtí ekonomové. Aby toho nebylo málo, Český statistický úřad (ČSÚ) znovu potvrdil, že nelegální drogy, represe nereprese, pomáhají české ekonomice. Kam to spěje, zalká přesvědčený potírač drog a sáhne po legálním panáku nebo pivku na uklidněnou. Zatímco jeho děti někde na zahrádce restaurace cucají kolu a kouří "špeka" čili soukromě vypěstovaný marihuanový joint.
V červnu zveřejnil ČSÚ čísla střízlivě popisující zisky nelegální ekonomiky v roce 2003. Hodnotu u nás konzumovaných nepovolených drog odhadl na 7,9 miliardy korun. Mladí čeští Mičurinové či Tolstí si sami vypěstovali nebo vyrobili drogy za 1,3 miliardy korun. Celková produkce tuzemských drog činila 3,9 miliardy Kč. Tím sprcha nekončí. Konopné drogy (marihuana, hašiš) u nás užívá 890 tisíc náruživců, extázi dvě stě tisíc, LSD osmdesát tisíc... Dalo by se říct: docela slušně "veselá", ujetá země.
Co z nových statistických, tedy nijak nadsazených čísel vyčteme? Především jeden nepopiratelný fakt: represe nefunguje, neodrazuje kuřáky "marjánky" ani tančící polykače tablet extáze. Lidovecký nápad přitvrdit, vtělený do protidrogových zákonů a spuštěný v lednu 1999, selhal. Držení omamných a psychotropních látek pro vlastní potřebu je sice trestné, ale tím to končí. Skoro milion kuřáků "trávy" tvoří pořádné stádo složené hlavně z mladých lidí, žáků, učňů, studentů. Ti na vlastní kůži poznali: stát nás ohlupuje. Pokud jim je osmnáct, zákon jim dovoluje prolévat hrdlo alkoholem (tvrdou drogou), ale zakazuje jim kouřit měkkou marihuanu. Proč? Ideologie převažuje nad ověřenými fakty.
V Evropské unii se přístup k drogám mění. Loni v prosinci schválil Evropský parlament Cataniovu zprávu (Catania Report; zpravodajem textu byl poslanec EP Giusto Catania). Doporučuje Radě a Evropské radě, aby v letech 2005-2012 byla podstatně změněna drogová politika Unie. Ne že by Catania navrhl měkké omamné nealkoholové látky legalizovat, tak odvázaní a pružní europoslanci zase nejsou. Ale v podstatě tímhle směrem jejich těsná většina směle vykročila.
Cataniova zpráva odmítá ideologii. Další postup chce založit na vědeckých poznatcích. Brzy tedy asi padnou bludy typu: marihuana je startovací droga, z níž závislí přecházejí na heroin. Nebo oblíbená lež, že konopí je nebezpečnější než pivo, víno či rum. Text přiznává, že spotřeba "fetu" v Evropě roste, represi vidí jako postoj zcela bezmocný. Nejevropštější drogou je konopí. Pětina dospělých Evropanů někdy nějakou nelegální drogu okoštovala.
Cataniovci nabádají, aby politici necpali účinky drog do jednoho šanonu. "Ne všechny omamné látky mají stejný účinek, a jak ukazují vědecké studie, některé látky, především takzvané lehké drogy, nejsou návykové," tvrdí. Potírání drog se v příštích letech nemá soustřeďovat výhradně na uvěznění. Ve zprávě najdete z pohledu české legislativy rouhačské nápady: země EU mají pátrat, jak využít zakázané rostliny (konopí, opium, listy koky). Také mají obnažit důsledky kriminalizace marihuany. Závislým odsouzencům má být ve vězení nabízena substituční léčba (drogy). Pro jedny Sodoma Gomora, pro druhé cesta, kterou jsme měli šlapat dávno.
Podobně uvažují vědci ve Spojených státech, pověstných až zběsilou protidrogovou represí. Harvardský profesor Jeffrey A. Miron sepsal analýzu, jež byla zveřejněna letos v červnu. Konec marihuanové prohibice by USA podle Mirona přinesl ročně 7,7 miliardy dolarů. Daně z její legalizace dalších 6,2 miliardy dolarů. Zprávu podpořilo pět set ekonomů v čele s nobelistou a snad nejznámějším ekonomem současnosti, dvaadevadesátiletým Miltonem Friedmanem. V otevřeném dopisu americké hlavy vyzývají George Bushe, nechť je v USA otevřena "poctivá debata o zákazu marihuany".
Ztuha, ale přece jen se věci mění. U drog dokonce ke stavu normálnějšímu, přirozenějšímu. Za pár (desítek) let budeme zřejmě zcela zákonně kouřit "euromarjánku". Trávové represionisty si budeme hýčkat jako ohrožený druh, třeba jako ovci tlustorohou. A budeme doufat, že je časem nepotká osud vyhynulého vakovlka tasmánského.