Clánky - seznam - Index of articles

Krematorium podle Stephena Kinga

Bushka Bryndová, 19.2.2001, Svět namodro

Nález velkého počtu rozkládajících se mrtvol za krematoriem v Georgii šokoval nejen přivolané policisty, ale celý svět. Tato naprostá absence úcty k mrtvému tělu je o to více šokující, že Georgie je jedním z nejsilněji nábožensky založených států v USA.

Naše veřejnost byla v posledních týdnech zděšena zprávami o hrůzostrašných praktikách záchranných služeb v Polsku, kde lékaři neváhali vraždit pacienty za odměnu od pohřební služby. Dokonce i u nás se vyšetřují případy okradených pacientů převážených záchrannou službou. Svádí to k domněnce, že tato neúcta k mrtvým a k člověku obecně je vlastní jen tzv. post-komunistickým zemím. Není tomu tak - šokující případ krematoria, které místo spalování mrtvol je skladovalo na přilehlém pozemku, se neodehrál ve Střední Evropě, ale v americkém státě Georgii.

Celý skandál vypukl 16. února 2002 poté, co náhodný chodec venčící psa zakopl o lidskou lebku (viz článek New York Times). Stalo se to poblíž krematoria Tri-State v městě Noble na severozápadě státu Georgie. Policisté byli šokováni, když v kůlnách na pozemku krematoria místo dříví našli přes stovku rozkládajících se těl, narovnaných jedno na druhém. Okolní lesík byl poset vybělenými lidskými kostmi a v rezivějícím pohřebním voze našli mrtvolku dítěte. Některá těla byla již časem mumifikována, jiná zase zcela čerstvá, ještě s identifikačními štítky na palcích u nohou. Zřejmě tam byla ukládána po mnoho let, o nejstarších z nich soudní patolog prohlásil, že mohou být tak dvacet let stará. Během prvního dne se policistům podařilo identifikovat asi 30 těl, ale je jen malá naděje, že se to podaří i u ostatních. Policie se chystá rovněž prohledat i jezero na pozemku patřícím krematoriu.

Celý příběh je jak vystřižený z hororu od Stephena Kinga, ale odehrál se v dnešní realitě. Krematorium Tri-State již po třicet let sloužilo dvacítce pohřebních ústavů v okruhu 150 kilometrů a jeho majitelé, manželé Marshovi, patřili k místní "dobré společnosti" - paní Marshová byla učitelka a předsedkyně okresního učitelského sdružení, i její manžel byl veřejně činný a zasedal v různých občanských komisích. Jejich syn Brent převzal v devadesátých letech vedení krematoria po svém otci a stal se ředitelem. Hrůzný nález policistům vysvětlil tím, že pece krematoria se před lety rozbily a on neměl peníze na jejich opravu. Byl okamžitě zatčen a obviněn z podvodu, kterého se dopustil tím, že přijímal platby za zpopelnění, jež neprovedl. Na to, co s mrtvolami dělal, totiž neexistuje žádný paragraf - trestné je pouze hanobení hrobů, nikoliv samotných mrtvol. Krematorium i jeho majitelé měli skvělou pověst, jíž se nedotkly ani stížnosti bývalého koronera W. E. McGilla, který si několikrát oficiálně stěžoval, že krematorium nedodržuje sanitární normy a že jeho ředitel nemá licenci na provozování pohřebnictví, již předepisoval zákon z roku 1992. Proti starému rodinnému podniku nic nezmohl. Příbuzní Marshových jsou přesvědčeni, že za vše může nesmírná chamtivost této rodiny.

Příběhy polských lékařů-krkavců a chamtivých Jižanů mají ještě jedno společné - oba se odehrály v silně nábožensky založených komunitách, kde účast na nedělní mši patří ke společenským povinnostem a život společnosti se navenek řídí křesťanskou morálkou. Jak je vidět, pod povrchem této často povýšenecké pokrytecké morálky najdeme úplně stejnou hnilobu jako všude jinde.