Clánky seznam - Index of articles

Bushka Bryndová, Zlukov, 3. duben 2009

Když se lidé bojí své vlády, pak existuje tyranie,
když se vláda bojí svého lidu, tam je svoboda.

When the people fear their government there is tyranny,
when the government fears the people there is liberty.
Thomas Jefferson

Britské listy před třemi dny vydaly článek „Jak jsem se na stará kolena dala na politiku“ obsahující mé volební prohlášení o principech a východiscích, s nimiž předstupuji před veřejnost jako nezávislá kandidátka v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu.

Někteří lidé se pozastavují nad tím, že se v mém prohlášení zmiňuji o konopí a svém aktivismu v této oblasti, a varují mne, že se tím v očích veřejnosti zbytečně diskredituji. Chtěla bych proto uvést na pravou míru svůj vztah ke konopí a vysvětlit, proč v mém životě hraje tak důležitou roli. Možná, že si tím u některých voličů ublížím, ale přece nemohu ve svém volebním programu od politiků žádat, aby se nechovali pokrytecky, a sama být stejný pokrytec jako oni.

O pokrytectví politiků ve vztahu k drogám vím už své, protože jako aktivistka za rozumný přístup ke konopí působím už skoro 10 let nejen v České republice, ale i jako dlouholetý člen ENCOD, Evropské koalice pro spravedlivou a efektivní drogovou politiku.

Vyzkoušela jsem si také na vlastní kůži, jak špatně a nelidsky ty jejich zákony fungují v praxi, když mne loni v létě okresní soud v Táboře odsoudil za toxikomanii. Podle rozsudku bylo v pořádku, když jsem konopí na léčení svých nemocí užívala zevně nebo vnitřně (dokonce i jako konopné máslo nebo mléko), ale jakmile jsem je inhalovala na astma, tak jsem se dopustila toxikománie.

Zřejmě za účelem výchovy mých nezbedných a nepolepšitelných chronických nemocí mě tehdy soudce Martin Prokop odsoudil k trestu dvou měsíců odnětí svobody s podmínkou na jeden rok. Odvolací soud můj trest před vánoci zrušil kvůli velkému množství chyb a nedostatků ve výše zmíněném rozsudku a nařídil nové jednání. Proto budu v úterý 7. dubna 2009 v 9 hodin stát před okresním soudem v Táboře již podruhé jako obžalovaná.

Rozhodla jsem se tedy, že se už nebudu na ty dnešní neutěšené poměry v politice jen pasivně dívat, ale že do ní vstoupím, abych se pokusila je změnit. Proto také kandiduji v červencových volbách do Evropského parlamentu za nově vzniklou Demokratickou stranu zelených (DSZ) jako nezávislá.

Vymínila jsem si od nich, aby mne dali až na poslední místo na kandidátní listině, protože mi ani trochu nejde o nějaké teplé místečko v EU institucích. Už jsem tam v minulosti pracovala na přelomu 90. let, a Brusel považuji za ošklivé a nudné město. A navíc, mému zdravotnímu stavu by časté cestování ani trochu nesvědčilo.

Přála bych si ale, aby se do Bruselu dostali lidé z prvních míst kandidátky DSZ, ti o kterých si myslím, že na to mají. Tím mám na mysli, že na to mají nejen zdravotně, ale především i svými schopnostmi. Nejde přitom jen o cizí jazyky a odborné znalosti. Jde především o to, aby ti, kteří budou naši zemi reprezentovat v cizině, byli v obraze a netrpěli odtržeností od reálného světa obyčejných lidí. Aby si na rozdíl od dnešní politické elity pořádně uvědomovali, co tam vlastně dělají a jaký to bude mít dopad, když se budou chovat nejapně.

Nejdu do voleb s představou, že mne budou volit nějaké velké davy. Spoléhám na ty stovky lidí, kterým jsem nezištně pomohla se léčit, a jejichž hlasy bych se mohla pokusit získat pro kandidátku Demokratické strany zelených.

Domnívám se však, že by pro mne mohli hlasovat i ti, kteří mne osobně neznají, ale podporují mé aktivity v oblasti rozumného přístupu ke konopí a jeho využití jako tradiční léčivé byliny. Již beztak velká nedůvěra veřejnosti vůči politikům se po pádu vlády ještě více prohloubila, takže mnozí lidé již nebudou moc ochotní pro ně opět volit. Je tedy možné, že spíš než politikům voliči dají tentokrát své hlasy nezávislým osobnostem, které znají jinak než přes politiku, a proto jsou pro ně důvěryhodnější.