Když u Disneye natáčeli film o Pocahontas, Indiáni protestovali proti tomuto zkreslenému pojetí prvních kontaktů mezi anglickými osadníky a kmeny původních obyvatel amerického kontinentu. Neuspěli však ...
Dostalo se jim odpovědi, že příběh poctivě a přesně vypráví tehdejší události a jejich nabídka spolupráce na scénáři byla zvysoka odmítnuta. Posuďte sami, kde je pravda.
Slavný kreslený film z Disneyovy produkce o indiánské princezně Pocahontas z roku 1995 vypráví údajně pravdivý příběh prvních amerických přistěhovalců, ale jak to již s legendami chodí, se skutečností nemá moc společného.
Ve filmu krásná Pocahontas zachránila bílého dobrodruha Johna Smithe před smrtí z rukou svého vlastního otce. Tato dcera náčelníka Powhatana se však v jazyce Čerokézů jmenovala Matoaka a přezdívka "Pocahontas" jí žádnou velkou čest nedělala, protože v něm znamenala něco jako "rozmazlený spratek". Ve skutečnosti jí v té době bylo pouhých 10 let a slavný hrdina John Smith byl podle mínění svých vlastních společníků jen obyčejným bezohledným a hrabivým žoldákem. Celý mýtus byl vytvořen bělochy jako mravoučná historka o "hodné" Indiánce, která zachránila bílé osadníky.
Sám hrdina příběhu zázračné záchrany života - Angličan John Smith - jej poprvé vyprávěl až dlouhá léta poté, co se stal. Ve zprávě, kterou napsal vzápětí po svém tehdejším zimním pobytu u Powhatanova kmene se o žádné podobné události nezmiňoval. Uvedl v ní jen to, že se ho a jeho hladových společníků ujali čerokézští Indiáni a jednali s nimi jako s váženými hosty.
Skutečný příběh princezny Pocahontas je velmi smutný. Ve věku 17 let byla zrádně zajata Angličany a více než rok držena jako rukojmí v Jamestownu. Během jejího zajetí se do ní zamiloval 28letý vdovec jménem John Rolfe, zařídil její propuštění na svobodu a oženil se s ní. John Rolfe vstoupil do dějin především tím, že jako první začal ve velkém obchodovat s tabákem. O dva roky později se Rolfe a Pocahontas vydali do Londýna, kde se při jedné společenské události setkala i s Johnem Smithem. City, které k němu chovala se v žádném případě nedají označit za něžné, protože se k němu veřejně otočila zády a zakryla si tvář. Při jejich dalším setkání ho rovnou označila za lháře a vykázala z domu. Pobyt v sychravé Anglii se však stal mladé jednadvacetileté ženě osudným a v roce 1617 zemřela na následky nemoci. Byla pohřbena v Gravesendu, ale její hrob byl při rekonstrukci kostela zničen.
Teprve po její smrti začal "hrdina" John Smith vyprávět svoji historku o tom, jak mu čerokézská princezna Pocahontas zachránila život. Kmen náčelníka Powhatana, který smrt své milované dcery přežil jen o pouhý rok, byl v následujících letech bělochy zdecimován a vyhnán ze svého území. Takto skončil příběh prvních amerických Indiánů, kteří se dostali do kontaktu s bílými přistěhovalci. Příběh s tragickým koncem, jenž se systematicky v mnoha dalších podobách opakoval při nezadržitelném postupu kolonizátorů do amerického vnitrozemí.
Jednání bledých tváří s Indiány se od dob minulých příliš nezlepšilo. Právě kmen, ze kterého pocházela Pocahontas - Amonsoquath Tribe of Cherokee - nedávno zažil flagrantní příklad úřední zvůle, když jeho území přepadli federální agenti údajně hledající nelegálně držené zbraně (které ovšem nenašli). Během prohlídky málem zastřelili patnáctiletého náčelníkova syna, nesoucího klíče od kanceláře, jejíž dveře bezohledně vyrazili, znesvětili a poškodili náboženské předměty, nechali nedostatečně ustrojené malé děti stát dvě hodiny v chladnu venku a především protiprávně zabavili daňové záznamy a pozemkové listiny, dokazující právní nárok kmene na území velké části dnešního Arkansasu a Missouri, kde se nalézají velká ložiska olova.
Kmen protestuje proti tomuto pokusu o zastrašování a zvůli ze strany amerických úřadů a žádá o navrácení svých listin a daňových záznamů. Dopisem vysoké komisařce pro uprchlíky UNHR požádal o statut politických uprchlíků pro své členy. Na webu byla petice, v současnosti již ukončená, která shromáždila kolem tisícovky podpisů.