![[hr]](../images/abstrrul.gif){kind=small}
První informaci o tomto případu jsem našla na jednom indiánském mailing listu a po dotazu u českých anarchistů jsem dostala následující info:
V březnu 1996, v době, kdy došlo ke všem tragickým událostem, studoval tehdy 21 letý Tomek techniku v Czechostowě (Čenstochové) a zároveň pracoval ve svém rodném městě Radomsku. Radomsko je padesátitisícové město s vysokou nezaměstnaností. Jednou z jeho mála atrakcí jsou fotbalové zápasy místního klubu. S tím, jak rostl úspěch klubu, se stupňovala agrese jeho fanoušků, kteří se začali otevřeně hlásit k hnutí skinheads.
Došlo k založení místní pobočky extrémě pravicové organizace "Národní obroda Polska". Na zdech ve městě se objevily nápisy jako "Polsko Polákům", "Židi do plynu" atd. Mladí nacionalisté začali čistit ulice města od nežádoucích elementů. Síla, s jakou se skinheadi prezentovali na veřejnosti, ohromila většinu lidí, jen několik jich nepodlehlo. Tomek a jeho přátelé vypadali jinak, než vzor vnucovaný neonacisty, odmítali se podřídit a čelili proto agresi ze strany skinheadů. Jeden z Tomkových přátel, Mariusz Zich, má následkem neustálých potyček se skinheady trvalé tělesné postižení 2. stupně ( v 3 stupňové škále). Byl napadán tak často, že nakonec musel chodit vybaven chrániči. Skinheadi útočili nelítostně: basebalovými pálkami, noži a vždy ve skupinách.
Tomek pak musel dávat největší pozor, když se vracel z autobusového nádraží domů, protože na něj skinheadi vždy čekali. Často byl zbit tak, že se nemohl ani zvednout ze země , aby stihnul poslední autobus domů. Několikrát byl nucen strávit noc na nádraží. Všechny útoky byly hlášeny na policii, ta se jimi ale vůbec nezabývala. Když šel Tomkův bratr ohlásit další z útoků a ukazoval policistovi svá zranění, bylo mu řečeno, že jsou příliš malá a není vlastně co zaznamenávat.
21. března, což je Mezinárodní den boje proti fašismu, se v Lodži měla konat demonstrace. Před akcí samotnou se útoky skinheadů vyostřily, na zdech se objevily nápisy zastrašující antifašisty. Hrozby se brzy naplnily. Tomek se stal obětí útoku, kdy ho 2 skinheadi chytili a další 2 hrozili, že mu vyříznou nožem oči. Strach a zoufalost vyvolaly u antifašistů snahu se bránit.
Rozhodli se zorganizovat a zastrašit útočníky. Jednoho dne napadla 17-ti členná skupina antifašistů skinheady na místě, kde se skins pravidelně setkávali. Následná rvačka byla velmi krátká, trvající snad jen několik desítek sekund, skončila ale tragicky. Ve zmatku byl nožem smrtelně zraněn jeden neonacista. Z jeho vraždy byl obviněn Tomek. Policii k jeho usvědčení postačily výsledky rekognice a už nepátrala po dalších důkazech. Dodnes není známo, jestli nůž nalezený u Tomka doma byl skutečně nástrojem vraždy, protože na místě potyčky byl nalezen další. Během vyšetřování nebyly provedeny žádné odborné posudky. Podle zásady "In dubio pro reo" (V pochybnostech pro obviněného), což je jeden ze základních principů právních řádů vyspělých zemí, by tyto pochybnosti měly jasně svědčit v Tomkův prospěch.
Skutečnost byla jiná. Soud nebyl schopen dle výpovědí svědků vyvodit, jak celý incident proběhl, a Tomek byl odsouzen na základě dohadů a nepřímých důkazů k 15-ti letům vězení. Soud odmítl připustit, že Tomkova agresivní reakce byla vyvolána neustálými útoky ze strany skinheadů a nezájmem policie celou věc řešit. Jsme přesvědčeni, že Tomek byl odsouzen nespravedlivě.
V mnoha polských městech je situace stejná jako v Radomsku. Incidenty v Německu z poslední doby jasně ukazují, kam vede přehlížení neofašistického násilí. Současná pravicová politika polské vlády vede k vysoké nezaměstnanosti a nenabízí mladým lidem žádné perspektivy. Je tak vytvářeno ideální prostředí pro růst extrémně pravicových organizací.
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK NAHORU DALŠÍ ČLÁNEK