Clánky - seznam - Index of articles

Virtuální Indiáni a justiční realita v USA

- kauza Leonard Peltier

Bushka Bryndová, 26.2.2001, Svět namodro

Mám přítele. V létě mu bylo 56 let a posledních 25 let sedí ve vězení za čin, který nespáchal. V americkém vězení, odsouzen ke dvěma doživotním trestům, s jedinou nadějí na svobodu - dostat milost od prezidenta USA.

Byl odsouzen za vraždu dvou agentů FBI. Přestože obžaloba několik let po jeho procesu přiznala, že vlastně neví, kdo ony dva agenty zabil, pořád ještě sedí. Americká justice se o něj příliš nezajímá, je totiž Indián. Být v Americe Indiánem je něco podobného jako u nás Cikánem. Před nějakým staletím platilo: "mrtvý Indián - dobrý Indián". Od té doby se Amerika zcivilizovala, takže dnes tam platí: "zavřený Indián - dobrý Indián". Zavřeli ho, ale nezneškodnili - Leonard Peltier se stal symbolem černého svědomí bílých Američanů vůči původním obyvatelům tohoto kontinentu. Vůči těm, kterým ukradli půdu, zbavili je práva na vlastní způsob života a svébytnou civilizaci, které doslova zdecimovali a vyhnali do nejneúrodnějších pustin jejich tak bohaté země, jež nazvali rezervacemi. O století později se však ukázalo, že pod povrchem té napohled nehodnotné půdy se skrývá nerostné bohatství. Američané se tak ocitli před klasickou nerudovskou otázkou: "Kam s ním?" Jelikož Indiáni nejsou starý slamník, dlouho si lámali hlavu, než nalezli věru šalamounské řešení - udělat z Indiánů "rovnoprávné" Američany, kteří přece nepotřebují žádnou rezervaci a bude jim jedno, kde budou žít. Když se pokusili o násilnou integraci Indiánů, ti se vzepřeli a začali se bránit. Na přelomu 60.-70. let vzniklo Hnutí amerických Indiánů (AIM) za obnovení starých indiánských tradic a hodnot - Indiáni se opět začali učit své polozapomenuté jazyky a usilovat o autonomní vládu v souladu s jejich vlastními duchovními hodnotami. Postavili se proti zneužívání území svých rezervací jako skládek jaderného odpadu a dokonce začali požadovat navrácení svých posvátných území, na kterých se nacházejí pohřebiště jejich předků. Reakce americké vlády byla překvapivě tvrdá. Rozpoutala se nepřiznaná, ale skutečná - ozbrojená válka mezi indiánskými národy a Spojenými státy americkými.

Do kontextu těchto událostí je situován příběh Leonarda Peltiera, který je po otci Anishinabe a po matce Lakota. Hnutí amerických Indiánů v roce 1975 vyslalo tohoto aktivistu spolu s několika dalšími Indiány do oglalské (Lakota-Sioux) rezervace Pine Ridge v Jižní Dakotě na žádost místní rady starších. Ta je požádala o pomoc v důsledku vlny neobjasněných vražd místních obyvatel a brutálního násilí proti stoupencům tradičních indiánských hodnot. Vraždy nebyly nikdy důkladně vyšetřeny, ačkoliv se rezervace agenty FBI přímo hemžila. Ti se však věnovali jiným úkolům. Cvičili místní polovojenské organizace stoupenců kolaborantských kmenových vůdců, jejichž pozici ohrožovali tradicionalisté. FBI tyto bojůvky zásobovala zbraněmi i informacemi a využívala je pro své operace. Odměnou jim byla beztrestnost při krvavém řádění, jež jim často sloužilo i k vyřizování osobních účtů. Několik agentů si dokonce úspěšně přivydělávalo zprostředkováním pronájmu indiánské půdy zájemcům o těžbu uranové rudy, na niž je jinak neúrodná půda rezervace výjimečně bohatá.

Příchod bojovníků AIM neudělal radost ani FBI ani kolaborantům z řad Indiánů. Nastražili na ně tedy past, která se však zřejmě vymkla jejich kontrole a výsledkem byla přestřelka s Indiány a smrt dvou agentů. Získali tak dobrou záminku k zatýkání aktivistů hnutí AIM a k důkladné razii na území celé rezervace. Tři Indiáni byli obviněni z vraždy agentů, jeden z nich nebyl pro nedostatek důkazů ani obžalován a zbývající dva byli zproštěni viny po prokázání, že jednali v sebeobraně. Leonard Peltier učinil tu osudovou chybu, že v opodstatněné obavě před podjatým přístupem americké justice raději uprchl do Kanady. Když ho kanadská vláda po roce vydala zpět do USA, byl souzen v jiném okrese než předchozí obvinění, soudcem pečlivě vybraným FBI a před bílou porotou. Soudce mu nepovolil použít argument sebeobrany a porota byla vytrvale zastrašována agenty FBI, kteří porotcům nepodloženě tvrdili, že Indiáni na ně připravují atentát. Během jednoho z nejkontroverznějších soudních procesů minulého století, který v mnohém připomínal neblaze proslulé justiční frašky z padesátých let u nás, byl shledán vinným z dvojnásobné vraždy a odsouzen ke dvěma po sobě jdoucím trestům doživotního vězení. Později, během odvolacího řízení, obžaloba po předložení důkazů do té doby utajovaných FBI připustila, že ve skutečnosti nemůže dokázat, kdo ony dva agenty zabil nebo do jaké míry a jak byl Leonard Peltier za jejich smrt odpovědný. Z dvaceti tisíc stránek mezitím odtajněných spisů FBI totiž vyplynulo, že všechny důkazy vedoucí k Peltierově odsouzení byly zmanipulovány FBI (včetně zatajení pro Peltiera pozitivního výsledku balistických zkoušek). Svědci byli pod tlakem FBI - např. "očitým" svědkem Peltierovy přítomnosti poblíž místa činu byl 16letý mladík, který se přestřelky rovněž zúčastnil a křivě svědčil jen proto, aby se sám vyhnul stíhání. Vyšlo také najevo, že místopřísežná prohlášení předstírané očité svědkyně - mladé alkoholičky, Indiánky Myrtle Poor Bear, na jejichž základě byl vydán z Kanady, byla získána nelegálně. Ta je podepsala až po několikaměsíční izolaci a nátlaku agentů FBI, kteří jí hrozili, že ji prohlásí za informátorku a nechají ji napospas pomstě Indiánů (jako to jen krátce předtím udělali přední aktivistce AIM, Anně Mae Pictou-Aquash, která byla zavražděna za dosud nejasných okolností jen několik měsíců po osudné přestřelce). Výsledkem odvolacího řízení bylo pozměnění Peltierova rozsudku v tom smyslu, že zločinem, za který byl odsouzen, se stalo nabádání a napomáhání k vraždě. Trest mu však pozměněn nebyl. Žádost o nový proces byla zamítnuta z formálních důvodů, ale sám soudce odvolacího soudu napsal vyjádření, ve kterém doporučoval Peltierovo omilostnění vzhledem k nepravostem, jichž se během vyšetřování a soudního řízení dopustila obžaloba. FBI však těžce nesla, že na základě tehdejší novelizace zákona o svobodě informací ji Peltierovi obhájci donutili k vydání důkazů o svém vlastním protizákonném jednání a postavila se na tvrdý odpor proti Peltierovu propuštění. Motivací zde bylo jednak pokoření, když museli veřejně prát své špinavé prádlo a zároveň také "stavovská čest instituce". Ta jim přikazovala, aby smrt kolegů nezůstala nepomstěna, aby za ni zkrátka někdo seděl ve vězení. Navíc, omilostnění Peltiera by s nejvyšší pravděpodobností mělo za následek otevření vyšetřování období teroru 70. let v rezervaci Pine Ridge, jež by ohrozilo tehdy sloužící agenty FBI, kteří dnes mnohdy zaujímají vysoké pozice v této federální agentuře.

V červnu 2000 na webu vznikla petice sepsaná Indiány, žádající amerického prezidenta Billa Clintona o milost pro Peltiera, kterou do konce roku podepsalo více než 26 000 signatářů z celého světa. Poslední měsíce funkčního období dále již nekandidujícího amerického prezidenta bývají obdobím udílení milostí v politicky ožehavých případech, jímž kauza Leonarda Peltiera nepochybně je. Proto byla naděje, že prezident Clinton Peltiera zahrne do amnestie. Právě v den amerických prezidentských voleb Clinton v rozhlasovém rozhovoru uvedl, že již o žádosti o milost ví a že se jí bude v nadcházejících týdnech věnovat. To byl velký průlom, protože po celých téměř osm let svého funkčního období k této věci jen cudně mlčel. Odezva FBI byla nečekaně prudká - ředitel FBI Louis Freeh Clintonovi napsal 14ti stránkový srdceryvný dopis plný lží a překroucených faktů, ve kterém prohlašoval, že "udělení milosti by bylo výrazem neúcty ke všem policistům a agentům". Dopis zveřejnil a podpořil republikánský senátor Hyde, který byl jednou z hlavních postav pokusu o sesazení Clintona (impeachmentu). Všeobecně to bylo považováno za pokus o vydírání Clintona ze strany FBI, která na něj toho určitě věděla dost, aby se po ztrátě imunity mohl cítit ohrožen - podle US médií bylo nakonec záporné stanovisko k Peltierově milosti - jako požadavek FBI - součástí dohody uzavřené s vyšetřovatelem Starem, kterou si Clinton zajistil beztrestnost za lhaní pod přísahou v aféře "Lewinska". Freehově dopisu se sice dostalo ostrého odsouzení ministryně spravedlnosti Janet Renové, která prohlásila, že "takové věci se mají vyřizovat v soukromí", ale na druhé straně tato, na Clintonův vkus až příliš nezávislá dáma, odmítla sdělit obsah doporučení svého ministerstva ohledně Peltierovy žádosti o milost. Clinton si podle dobře informovaných zdrojů z Bílého domu z hrozeb FBI prý nic nedělal, ale vzápětí přijal guvernéra státu Jižní Dakota Janklowa, aby mu objasnil okolnosti Peltierova případu. Janklow byl v sedmdesátých letech státním zástupcem v kraji, kde se odehrávaly dotyčné události a od té doby se proslavil jako známý "indiánobijce", násilník (dodnes se nezbavil podezření ze znásilnění patnáctileté indiánské dívky) a rasista - což však zřejmě byly ty správné vlastnosti, aby byl zvolen za guvernéra tohoto státu s velkým počtem indiánského obyvatelstva (však málokdy chodícího k volbám) a problémů s tím spojeným. Zřejmě pouze prezident Clinton neznal jeho výrok o tom, že: "Jediným způsobem, jak se zbavit 'indiánského' problému v Jižní Dakotě je přiložit vůdcům Hnutí amerických Indiánů pistoli k hlavě a stisknout spoušť," protože jinak by po rozhovoru s ním nemohl prohlásit, že se mu zdál být "důvěryhodným zdrojem informací". Že Janklow milost pro Peltiera nedoporučil, snad ani nemusím dodávat. Byl to přece on, kdo spolu s FBI stál za neúspěšným pokusem o soudní zákaz knihy Petera Mathiessena "In the Spirit of Crazy Horse", popisující období teroru v Pine Ridge a osudnou přestřelku, při které zahynuli agenti Coler a Williams. Autor knihy po 8 letech soudního sporu nakonec vyhrál a kniha je od roku 1992 opět na pultech knihkupců.

Bývalý agent FBI Don Edwards, který je rovněž bývalým kongresmanem za stát Kalifornii, se k záležitosti také vyjádřil a prohlásil, že během svého více než třicetiletého působení v Kongresu USA se jako předseda podvýboru pro občanská a ústavní práva podrobně seznámil s Peltierovým případem a je přesvědčen, že Leonard Peltier je nevinný a posloužil jako obětní beránek FBI. Domnívá se, že jeho propuštění by v žádném případě nebylo gestem neúcty vůči obráncům zákona, ale naopak, že "udělením milosti panu Peltierovi by se přiznaly staré nepravosti a to, že případ byl již od začátku zmanipulován. Konečně, takové gesto by bylo klíčovým krokem ke smíření a k ozdravění vztahů mezi americkou vládou a americkými Indiány, jak na území rezervace Pine Ridge, tak i v celé zemi".

V den výročí podepsání Deklarace lidských práv (10. prosince 2000) se v New Yorku konal pochod za Leonarda Peltiera, jehož se zúčastnilo okolo 4 000 lidí, z velké části Indiánů. Ve stejný den se pochodovalo i v mnoha dalších městech světa, včetně Prahy, kde se pochodu zúčastnilo asi 70 Peltierových příznivců a dostalo se mu mediálního pokrytí televizní stanice TV3. Agenti FBI na oplátku zorganizovali naprosto bezprecedentní akci, když o pět dní později si i oni zapochodovali, tentokrát před Bílým domem. Bylo jich sice jen necelých 400, ale pohled na jejich postavy v pršipláštích a širokých kloboucích, skrývající se za proti-slunečními brýlemi zcela vynahradil jejich slabý počet.

Peltierův případ vzbuzuje v USA i po více než 25 letech stále velké vášně. Leonard Peltier se stal symbolem útlaku a křivd páchaných na amerických Indiánech a jeho propuštění by znamenalo otevření Pandořiny skříňky skrývající zločiny FBI na území indiánských rezervací v sedmdesátých létech. Také by to snad znamenalo šanci na objasnění více než 60 vražd a několika dalších stovek násilných úmrtí indiánských obyvatel rezervací v období teroru 70. let, které jsou dodnes zahaleny tajemstvím. Nepomstěné oběti tohoto období, Indiány nazývaného "doba hrůzovlády" (Reign of Terror) jsou však ještě dnes hlavní překážkou usmíření a uzdravení vztahů mezi americkými Indiány a vládou USA. Peltierova kauza je klíčovým případem tohoto krvavého období a pro Indiány by jeho propuštění znamenalo, že proklamovaná snaha vlády o napravení starých křivd je míněna upřímně.

O Leonardu Peltierovi a jeho příběhu jsem se dozvěděla někdy před deseti lety. Již od dětství jsem se zajímala o různorodé kultury a dějiny amerických Indiánů, a tak mi jeho osud nepřipadal vůbec cizí. Chování bělochů vůči Indiánům se totiž za staletí příliš nezměnilo. Po léta jsem bezmocně sledovala, jak jedna petice následuje druhou - bez jakéhokoliv výsledku. Jak se z Peltiera stává nejen symbol boje amerických Indiánů za svá práva, ale také fascinující umělec, který maluje nádherné obrazy a píše texty plné hlubokých myšlenek a životní moudrosti. Bohužel jsem zároveň byla nepřímým svědkem zhoršování jeho zdravotního stavu následkem dlouholetého věznění v nelidských podmínkách amerického "nápravně-výchovného" systému - mimo jiné již oslepl na jedno oko, neboť mu byla odepřena specializovaná lékařská péče (byť nabízena zdarma slavnou klinikou Mayo!).

Pak jsem jednoho dne dostala možnost publikovat v jistém internetovém magazínu a napsala jsem článek o Leonardu Peltierovi. Také jsem na svých stránkách vytvořila sub-web věnovaný jeho případu, který se stal prvním a dosud jediným zdrojem informací o Leonardu Peltierovi na českém internetu. Během spolupráce se zmíněným internetovým magazínem jsem se dozvěděla o případu 23letého Michala Berky, uvězněného za vypěstování několika rostlin konopí a jejich konzumaci se svými zletilými kamarády. Případ mne velice rozhořčil již vzhledem k ujišťování našich úřadů, že nový protidrogový zákon bude namířen především proti dealerům tvrdých drog a nebude zneužíván k perzekuci mladých lidí pěstujících konopí bez výdělečného záměru. Rozhodla jsem se tedy napsat petici žádající Berkovo omilostnění a po vzoru mých indiánských přátel ji umístit na Internet (dnes již přes 6000 podpisů). O případu M. Berky a o předání prvních cca 3 500 podpisů pod peticí prezidentu Havlovi olympijským vítězem Lukášem Pollertem, hudebníkem Filipem Topolem a novinářem Jiřím X. Doležalem v průběhu letošní REFLEX RALLYE informoval časopis Reflex.

Jednoho dne jsem se při vyhledávání informací o Peltierovi náhodou ocitla na stránkách No Parole Peltier Association (NPPA), kde jsem nalezla neuvěřitelnou snůšku primitivních lží a deformovaných polopravd o jeho případu. Stránky jsou financované současnými i bývalými agenty FBI (což jejich autoři otevřeně přiznávají) a jsou součástí dlouholetého tažení tohoto druhu lidí proti Peltierovi a americkým Indiánům obecně. Nemohla jsem odolat pokušení zanechat v jejich guestbooku ironický vzkaz o podobnosti rétorických výpadů proti Peltierovi a jeho sympatizantům s podobnými výplody STB za komunistické totality.

Po krátké době se v chatu na mých stránkách ozval podivný noční návštěvník. Představil se jako "znepokojený občan USA", který mi ze stránek NPPA přichází vysvětlit, jak hluboce se v Peltierově případu mýlím. Záhy však pochopil, že o případu již vím své a že mne jeho nejapné lži nezviklají v mém přesvědčení. Začal mi tedy agresivně doporučovat, abych si hleděla svého a nepletla se do cizích záležitostí nebo "oni" se začnou plést do mých. Jako kdyby mluvil estébák, jen s tím rozdílem, že anglicky! Neváhala jsem tedy a okamžitě v guestbooku NPPA zanechala vzkaz, kterým jsem dala najevo, že mne ten noční rozhovor nezastrašil a v žádném případě neodradil od snahy dál veřejně šířit informace o Peltierově případu. Ve skutečnosti mne tento incident jen utvrdil v přesvědčení o Peltierově nevinně a stal se mi impulsem k systematické práci ve prospěch jeho kauzy. Vzápětí po mém prvním zápisu do guestbooku NPPA se se mnou spojil Čerokéz Wild Horse, autor online petice za omilostnění Leonarda Peltiera (nová petice viz níže) a vyjádřil mi svůj dík za podporu. Podepsala jsem jeho petici a vyzvala k tomu i své čtenáře. S přibývajícími českými podpisy se útoky na moji osobu na stránkách NPPA stupňovaly až k hrozbám fyzickou likvidací. O celé záležitosti jsem tedy napsala článek do alternativního webového magazínu WWW.KOUKAT.CZ a své mladé čtenáře požádala, aby mi vyjádřili podporu ještě četnějšími podpisy pod zmíněnou peticí (český překlad). Tak se i stalo a navíc moje výzva vyvolala naprosto nečekanou odezvu - neznámý český hacker elegantně odstřelil website NPPA takovým způsobem, že si stránky museli vybudovat znovu. Tato osoba mne informovala až po ukončení akce, že to byl malý dárek pro mne - Tetu Bushku (jak své články podepisuji) a nezanechala zpáteční adresu (tito lidé si zřejmě úzkostlivě chrání své soukromí, takže jsem ani nemohla splnit svoji občanskou povinnost a uvědomit o tomto trestném činu příslušné orgány).

Ještě bych se ráda zmínila o dalším aspektu této záležitosti. Když jsem před časem informovala Peltierovy příznivce v USA o svých aktivitách ve prospěch Peltiera v České republice, přišel mi od jednoho z nich velmi zahanbující mail:

- V Praze již výbor na podporu Leonarda Peltiera existoval. V roce 1996 se mu podařilo předložit petici za Peltierovo omilostnění k podpisu Václavovi Havlovi. Jeho odpověď byla: "Prezidenti takové věci nepodepisují!" -

Svým čtenářům jsem tedy napsala, aby se podepisovali pod Peltierovu petici - že tím ve světě zachraňují i reputaci našeho pana prezidenta a naší země vůbec. Petice za Peltierovo osvobození již v minulosti podepsali i takové osobnosti a instituce jako Matka Tereza, tibetský dalajláma, biskup Desmond Tutu, celá řada světově proslulých herců a filmových tvůrců v čele s Robertem Redfordem a Oliverem Stonem, Amnesty International, Evropský parlament a Národní kongres amerických Indiánů.

Během výše popisované virtuální války se mé vztahy s Indiány značně prohloubily a zintenzívněly. Své indiánské přátele jsem okamžitě informovala o pravé příčině nedostupnosti stránek jejich protivníků a dostalo se mi káravé odpovědi ve smyslu, že používání nezákonných prostředků na obranu nevinného člověka je kontraproduktivní. Vysvětlila jsem jim, že tato záležitost je pouze mezi námi Čechy a NPPA, že to byla pomsta za jejich útoky na moji osobu a rozhodně to nemá nic společného s Leonardem Peltierem nebo jeho příznivci. Just a Czech business! A že oni si tento příběh mohou vychutnávat jako nezúčastnění pozorovatelé a smát se, až se budou za břicha popadat (což se nakonec stalo). V guestbooku na anglických stránkách svého webu jsem pak našla zápis od Lakotů Oglalů, kteří žijí přímo v rezervaci Pine Ridge. Právě od těch, kteří opravdu vědí, jak se to tehdy skutečně stalo - protože oni či jejich příbuzní tehdy byli u toho. Moc mi děkují za podporu svého bratra Leonarda. Dostala jsem e-mail od jedné Indiánky, která se zabývá tradičními lakotskými výšivkami, že jejich kmen již od nepaměti používá české skleněné korálky na zdobení tradičních obřadních předmětů, takže naše dějiny jsou do nich díky těmto korálkům vetkané - že se tak nepřímo účastníme jejich tradičních obřadů a duchovního života. Jakési duchovní spojení mezi naším národem a americkými Indiány podle nich tedy existuje již po několik století a my teď jen pokračujeme v jeho naplnění. Během několika týdnů mne tito jinak nedůvěřiví a vůči bělochům uzavření Indiáni přijali do svých diskusních klubů a z každodenní výměny e-mailů se zrodilo několik hlubokých přátelství. Jsou podporou z České republiky nadšeni a tvrdí, že je posiluje v jejich odhodlání bít se za svá práva, když vidí, že nejsou lhostejní lidem, kteří žijí tak daleko a ze solidarity s nimi nemají žádný zisk. Začínají jim teď krušné časy, od Bushe nemohou očekávat nic dobrého, takže jim přijde vhod trocha podpory zvenku. Navíc jsem zjistila, že s Indiány máme velice podobný smysl pro humor, někdy až krutý. Oni jsou to totiž hrozně veselí a vtipní lidé a úplně jiní, než si u nás většina lidí představuje. Mají také velmi specifický způsob vyjadřování v angličtině, která pro mnoho z nich není mateřským jazykem a mají s ní často problémy. A mají obdivuhodnou schopnost velmi prostými výrazy vyjádřit velice složité koncepty. Prostě je to jiný způsob uvažování, vycházející z jiných hodnotových systémů, než je náš.

Navíc si myslím, že zapojení našich mladých lidi do podobných akcí solidarity je velice pozitivní, protože je vede k občanskému cítění a nesobeckosti. Viděla jsem to během svých několikaměsíčních aktivit kolem Leonarda Peltiera - ani jsem nedoufala, že se u nás najde tolik mladých lidí, ochotných se zajímat o natolik vzdálené téma. Myslím, ze naši mladí lide jsou mnohem méně zkažení a zahledění do sebe, než jak se často tvrdí. Jen je třeba k nim promlouvat s otevřeným srdcem, bez pokrytectví a frází - na ty jsou alergičtí a dokáží je velmi dobře vycítit.

Blížily se smutné vězeňské narozeniny Leonarda Peltiera a Wild Horse mne vyzval, abych mu k nim napsala osobní dopis, který mu předá jeho advokát. Dopis jsem samozřejmě napsala a jako dárek k narozeninám jsem na svých stránkách vytvořila anglicky psaný sub-web o české podpoře Peltierovy kauzy, kde jsem rovněž se svolením vydavatele knihy "Prison Writings" Harveye Ardena uvedla úryvky z tohoto působivého literárního díla, ilustrované Peltierovými obrazy na indiánská témata, malovanými ve vězení. Leonard Peltier mi nedávno věnoval autorská práva na český překlad této knihy, což mne potěšilo nejen profesionálně (jako překladatelku), ale též lidsky. V současné době hledám nakladatele, který by byl knihu ochoten vydat (projekt byl zrušen, pozn. autorky) .

Nedávno jsem založila Leonard Peltier Support Group - LPSG - Czech Republic, který do budoucna připravuje řadu aktivit ve prospěch této kauzy. Seriózní zájemci o spolupráci i případní sponzoři jsou vítáni. Mohou mne kontaktovat e-mailem na výše uvedené adrese. V současné době je na webu nová petice za milost pro Peltiera se stejným zněním jako ta předchozí, ale adresovaná současnému prezidentovi G. W. Bushovi: (http://www.petitiononline.com/Release/petition.html), kterou můžete podepsat.

Pro svůj zájem o kauzu Peltier mám ještě jeden dobrý důvod: věřím totiž, že každý případ, kdy se obětí nespravedlnosti ze strany establishmentu stane americký Indián, se týká i každého bělocha, protože to byli naši předchůdci a naše západní civilizace, kdo zničili civilizaci místní a téměř vyhubili původní obyvatelstvo. Nyní na konci 20. století jsme si tento fakt již konečně dokázali připustit a měli bychom být dostatečně moudří, abychom si připustili i to, že náš způsob života se rozhodně nedá považovat za morálně lepší, než byl způsob života amerických Indiánů - protože naše civilizace se dnes díky své orientaci na materiální hodnoty a naprostému opominutí duchovního rozvoje člověka sama dostala do slepé uličky.

 

 

Instead,the Broncos all have to pitch in and do their part.We lost one of the best passrushers in the league,theres no way around that, Irving said.So,its up to the coaches to come up with schemes to get a pass rush to get to the quarterbacks,and its up to the players to execute what they come up with.Thats a collective effort.For Irving,a thirdyear pro out of North Carolina State,thatscustom apparel manufacturers playing strongside linebacker in the base defense,taking on tight ends and getting his snaps mainly on run downs,then giving way to defensive ends Robert Ayers and Jeremy Mincey on passing downs.After Miller got hurt,Irving responded with a careerbest five tackles,and last week at Oakland he had two tackles for loss and also recorded his first career sack.We say it all along,its `next wholesale apparel manufacturersman up, coach John Fox said.Any time Von has been out,for those first six games and the last couple,I think hes stepped in and done a really good job.I think hes done it earlier in his career,so hes stepped up every time weve called on him.Its a good thing and its a tribute to how hard the guy works and prepares.Irving had a careerbest 34 tackles this season,including eight for a loss,acustom made clothesnd he tied for second on the team with seven specialteams stops.Nate is a good player, cornerback Chris Harris Jr.said.We just have so many other linebackers....We need him to continue to make some plays and not try to do what Von does but just have some production,and thats what hes doing. The Indianapolis Colts are moving on to the divisional round after a 28point second half comebackmoncler for women on sale over the Kansas City Chiefs.Heres what you need to know.The Colts were down 3810 at one point early in the third quarter after Andrew Lucks third interception of the day.However,Indy rallied thanks to T.Y.Hiltons 13 catches and 224 yards with two touchdowns.Luck finished the day with 443 yards and four touchdowns.The Colts remarkable win was the second largest comeback in playoff histomoncler coats wholesalery.