První česká prodejna semen léčivého konopí

První česká prodejna semen léčivého konopí

 

 

Reportáž o pacientech léčících se konopím

PODÍVEJTE SE NA FOKUS ČT24 O KONOPÍ A MÉ KONOPNÉ MASTI

Bushka Bryndová - Curriculum Vitae

Osvědčení o práci Bushky Bryndové na Evropské komisi

Odborné vyjádření Centra adiktologie ve věci mého trestního stíhání

 

1955 - ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS - TOM. VI.

MONOGRAFIE TÝMU PROF. JANA KABELÍKA O STUDIU ÚČINKŮ KONOPÍ

 

Dějinný přehled léčebného účinku konopí - cannabis

gb vlajka

JAN KABELÍK

Výzkumný ústav léčivých rostlin, Velké Losiny

Je to prastará kulturní rostlina, pěstovaná původně na vlákna a semeno, později i na hašiš. Pochází asi ze střední Asie, snad Číňanům byla známa již 28. stol. před kristem, určitě v 9 stol. před Kristem, prvně jako léčivá, o století později jako přadná rostlina. V Egyptě však konopí poznáno až ve středověku, a to jako zdroj hašiše. Do Evropy přišlo jednak cestou severně od Černého moře, jednak jižně, přes Malou Asii. Herodot uvádí jeho znalost u Skythů, znali konopí nejen jako olejninu a textilii, ale jako drogu omamnou. Aplikovali je v lázních - sauně. Vl. Vondráček (Farmakologie duše, 1935) i Zd. Klan (Omamné drogy, 1947) sice uvádějí, že omamné vlastnosti drogy byly známy již Galenovi i Dioscoridovi, ale v galenových spisech (Basilejské vydání z r. 1953 (nic podobného u Cannabis nenacházíme, podobně ne ve 3. knize Dioscoridově. Oba znali však analgetické, dnešním lékařstvím zapomenuté, vlastnosti konopné natě. Šťáva z ní kapána do uší při bolestech. Odvar z kořene chválen co emoliens. Semenec považoval Galenus za nezdravé jídlo, "poněvadž hlavě i žaludku zlé vlhkosti plodí, přirození a výkal v člověku dusí a umrtvuje a ženy bloudí, když proti božci a padoucnici semenec vaří a k pití podávají. Též kojícím mléko vysušuje." Dioscorides však se o škodlivém účinku semence nezmiňuje a starým Čechům byla konopná kaše běžná a oblíbená (Jirásek: Maryla ). Středověké kláštery spotřebovaly valné množství semence na polévky a kaše. Podle pojetí starých autorů patřilo konopík rostlinám zahřívajícím a sušícím na druhém stupni, moč suší, ač jinde právě zdůrazněn účin močopudný. Podle herbáře tabernaemontanova (Diacobus Theodorus Tabernaemontanus) z r. 1564 Galenus, Matthiolus, Ruellius a Leonardus Fuchsius je za přirození teplé mají, ač právě Galenus mu opačné zlé vlhkosti připisuje. Hieronimus Tragus je též považuje za drogu chladné komplexe. podobně se píše v herbáři Matthiolově.

Je však zřejmo, že ještě ve XVI. století nebyl v Evropě hašiš, asoň ne jako droga konopného původu, znám, ač se běžně uvádí, že znlost hašiše se dostala do Evropy s křižáky. Správný je údaj Perrotův, že hašiš přišel prvně do Francie až s napoleonským tažením egyptským. Orient však od raného středověku již hašiš znal, prý byl mohamedánům náhražkou za prorokem zapovězený alkohol. Pojednání toto by se však rozrostlo do knižních rozměrů, kdyby mělo být zahrnuto zde vše, co se týká hašiše. Tuto celou část ponecháváme proto zcela stranou, jen tam, kde třeba, se této otázky dotýkajíce.

V oblasti jižní Rusi bylo jistě konopí pěstováno již v 7. století před Kristem, ale do střední Evropy a do Anglie pronikla jeho kultura až ve středověku. Dostalo se pak do celého světa, je velmi přizpůsobivé, roste od 26° do 63° zeměpisné šířky a do 2 000 m nadmořské výšky, v Himalajích dokonce do 3000 m výšky. V roce 1925 sklizeno na světě 70 000 tun konopného vlákna, z toho 3/4 v SSSR. V Evropě se konopí pěstovalo velmi hojně na vlákna i na semena (srovnej řadu názvů místních, na př. Konopiště) a pěstováno v různých odrůdách, buď jen na vlákna hustě seté, nebo na semena, řídce seté, lze je pěstit však na oboje. Na hašiš zde nebylo pěstováno nikdy, asi dává opojné látky v c), "truňk velmi dobrý, který krotí bolení břišní, ale třeba opakovat." Konopný olej je pk oběma těmito herbáři doporučován na vyčištění zalehlého zvukovohladnějších krajích málo, ač lid pozoroval při sklizni, že omamuje, nebylo toho však zde zneužito. Kultura konopí upadla s dovozem tropických vláken jutových, sisalových, manilových, ale dnes opět se všude a právem znovu více rozšiřuje, zatím v ČSR a na jižním Slovensku. Botanicky rozlišuje se obyčejně naše konopí: Cannabis sativa L. a hašišové konopí Cannabis indica Lam., ač obě jsou asi jen varianty jednoho druhu, podobně jako konopí seté a konopí divoké (Cannabis sativa L. subsp. spontanea Serebr.). Dále uveden ještě jeden druh tohoto. P. Pulevka (ref. v Die Pharmazie 1951, 183) vyšetřil v jihozápadní Anatolii 369 vzorků konopí a zjistil, že tvorba opojných látek nezávisí na druhu, ale na stanovišti a klimatu během vegetace, závisí hlavně na teplotě, suchu a slunci a obsah opojných látek - jde asi hlavně o tetrahydrokakannabinoly - může kolísat od 0 do vysokého stupně. Stejně H. Gayer ( Ach. f. exper. Path. u. Pharm 129, 312 / 1928 / považuje konopí tropů i mírného pásma za jeden druh. Zajímavá data o rostlině přináší též S. Dontas a P. Zis (Arch. internat. de Pharmacodyn. et de Thérap. 35, 30 / 1928 /).

Kulturní velmi četné formy konopí se rozdělují do tří skupin: severní, středoruské a jižní s řadou dalších podsort. Severní konopí je nízké a listy i pouze tříčetnými a malým semenem, s velmi krátkou vegetační dobou 50 - 80 dní. Jižní je až 4,5 m vysoké, listy 9 - 11 četné, semeno až dvakrát větší než u severského, ale vegetační doba až dvakrát delší. Konopí hašišné je silně rozvětvené, a to již od prvního internedia, je nižší a dává jen špatné vlákno. má listy s úzkými laloky a lesklá semena. Máme dále sorty současně zrající, konopí je totiž dvojdomé a samčí květy zrají dříve. vypěstěno dnes i konopí, přinášející na jedné rostlině obojí květy. Pro rozlišování všech těchto druhů, variet, sort a typů je hlavně důležitá délka rostlin a vegetační doba. podružnější znaky - a to velmi variabilní - jsou dále velikost, tvar a barva semen, sevřenost květenství, velikost, počet a šířka laloků listů, rozvětvení, síla atvar stonků a délka internodií. a ovšem i jakost vlákna. mění se to však podle živin, hustoty satby, zásobování vodou a j. Pro vlákna výhodny rostliny nevětvené a jemnější vlákno má rostlina samčí, zvaná konopí poskonné (v Německu zváno Fimmel, někde Bessnitz), než samičí - konopí hlavaté. Pro hašiš a semeno a ovšem i pro antibiotika je výhodnější právě rozvětvené konopí, s převahou rostlin hlavatých. Jak zmíněno však, vypěstováno již i konopí s květy obojími. je zajímavo že staří aznačovali právě naopak samčími rostlinami ty, které měly semeno. Na jihu výhodno pěstit konopí spíše na semeno, na severu na vlákno, v subtropech na hašiš.

Celkem je konopí spíše rostlinou teplomilnou, ale severské odrůdy pro krátkost vegetační doby zasahují místy dokonce do výše na sever než len.

Semenec klíčí velmi dobře, ještě třetím rokem klíčí na 50 % semen. rostlina je jednoletá, seje se na jaře, možno set i dosti pozdě, hlavně nejde-li o vyzrání semen. Tato dozrávají ostatně i po sklizni v otýpkách. Měli jsme však velmi dobré zkušenosti, pokud šlo o antibiotické konopí, i s podzimní setbou. Růst, resp.klíčení závisí ostatně mnoho na teplotě, za tepla klíčí již za týden, pokud je zima, rostlinky neklíčí a nerostou. Snášejí i dosti silné jarní mrazy, do - 4° C ; a ve Velkých Losinách dokonce ani silnější mrazy jim neuškodily. Kultura konopí je velmi výhodná, potřebuje sice dobré hnojení, ale ne mnoho pletí, nejvýše na počátku, naopak samo plevel vyhubí, jakmile povyroste a lze ho právě k odplevelení polí použít. Zlepšuje kvalitu půdy, hlavně odpadovými, dobře tlejícími listy a skleníkovým mikroklimatem mezi jeho vysokými stonky vznikajícím, je velmi odolné proti škůdcům (antibiotika) a na semeno je velmi vhodné pěstit je jako meziplodinu, hlavně mezi zelím a kapustou, odpuzuje bělásky. Je výbornou předkulturou pro velmi náročné plodiny. Tvrdí se, že brání účinku fytopathogenním plísním bramborů, je-li mezi nimi vyseto.

Konopí má dlouhé kůlové kořeny a může čerpat vodu i z velké hloubky, stačí mu již 250 - 300 mm vodních srážek ročně. U nás dá jitro (0, 57 ha) q sklizně, v Italii 6O q a v Bretaňsku až 74 q. (Výkupní cena je dnes kol 40 - 50 Kčs za 100 kg stonků a 4 Kčs za 1 kg semence.) ze 725 q stonků lze získat 100kg konopných vláken. při pěstění na semeno připadá z celé rostliny na semeno kol 10 %, něco více na kořen, stonek činí nejvíce, kol 60 %, listy kol 20 %.

Zvláště dobře se hodí kultura konopí pro odvodněné půdy rašelinné, udržuje dobře vhodnou strukturu půdy.

Vlákno konopné vyniká velkou pevností, potřebné pro provazy a lana, též však pro pevné plachty, pytle a pod. a jemnější vlákna čistá či míchaná se lnem či bavlnou též pro dobrá plátna. Moderní kotonisační metody velmi rozšiřují jeho použití. Dnes možno z konopných vláken vyráběti i zboží soukenné. Konopná koudel je důležitá jako těsnění potrubí, též na čištění strojů, lokomotiv a pod. Z konopného pazdeří lze vyrábět isolační tabule, stavební hmoty, lze jím topit (má ca 3 670 kalorií), lze je velmi snadno zcukernit, dává 60 % cukru a 20 % pentosanů. Konečně i pektinové hmoty mezi vlákny by snad šlo při jiných methodách získávání vlákna, než močením (máčením), využít. Lze využít pazdeří i na výrobu papíru a umělého hedvábí. blíže o tom všem poučí kniha: M. Peliščuk a A. Hadinec: Len a konopí (knižnice textilního a oděvního průmyslu, Praha 1952). Dříve se vyrábělo ze zbytků stonků a pařízků i uhlí, které prý bylo zvláště dobré pro střelný prach.

Při zpracování konopí, podobně jako lnu, může dojít k alergickým horečkám a asthmatu (Hechel Fieber), ale zdá se, že zde větší význam mají plísně a mikroby při máčení spolu účinkující, než vlastní látky z konopí. Vznikají podobné poruchy ostatně při celé řadě jiných zemědělských prací, na př. při sklizni chřestu, česneku, fazolí, vanilky, oranží, citronů, mandarinek, papriky, kávy, čaje, rajčat, kořenů jiřin, u práce se slámou ovsa, kukuřice pilin sosen a jedlí a mohou zde se dostavit i mozkové poruchy. Kožní změny, jako u routy, celeru, petržele a j. však u konopí nebyla pozorovány.

Listí, které činí až 20 % sklizně, lze využít co mrvy s 5 - 6 % N, hlavně proto, že se dobře v půdě rozkládá. Kořen sloužil kdysi co léčivá droga.

Semenec byl, jak řečeno, oblíbenou potravou. Úlehlová-Tilschová ve své České stravě lidové uvádí konopné polévky (polévka semenečná) i kaše a j. jídla. Léčivé využití uvádíme dále. Semeno obsahuje 25 - 34 % tuků a 22 - 25 % stravitelných bílkovin. Olej, podobně jako lněný, je rychle vysychající, jodové číslo 143, příjemně nasládlé chuti, připomínající olej olivový. Hodí se do rybích konzerv, pro cukrářství i na výrobu margarinu, ale též na výrobu fermeže a tedy i laků a linolea. Semenec dnes je znám lidem většinou jako kanárčí zob, ale má, jak níže uvedeme, význam i jako výživa lidská. V semenci je též cholin a trigonelin, pak fytin, který u tbc a chudokrevnosti býval zkoušen. O dalších látkách, jmenovitě o bohatství fermentů v semenci, pojednáno níže. Zajímavé mohou být i fytosteroly, snad s vlastností sexuálních hormonů a vůbec vlastnosti látek v nezmýdelnitelné frakci oleje, kde sexuálně hormonální účin můžeme nejspíš hledat.

Po vytlačení oleje zbývající pokrutiny mají ještě kol 5 - 7 % tuků a 25 - 30 % bílkovin a jsou velmi cenným krmivem.

Read B. E. Chinese medical plants from the Pen Tsao Kang Mu A. D. 1596 (1936) v semenu uvádí 19 % bílkovin, 31 % tuku, 5 % popele a pak: cholin, lecithin, fytosterol, edestin, fytin, trigonelin, inosit, linolenovou a glukuronovou kys. a vitamin E. V listu 0,2 % karotinu, hořčinu, Ca-malát, silici. V květných vrcholech kannabinol, pryskyřice, tuk, vosk, cholin, silici a 15 % popelu. Označuje dvě čínské odrůdy konopí jako Cannabis sativa L. a C. chinensis Del. Fr. Novák ve své Farmaceutické botanice (1950) množství tuku v semenech uvádí co 30 %, podle něho je Fructus cannabis (sativa L.) tu a tam ještě v lékařství užíván, rovněž Summitates Cannabis (sativae var. indicae Lamark), zvláště mnoho pryskyřičné hmoty obsahující, jsou stále někde oficiální. Novák uznává dva druhy: C. sativa L. a divoké konopí, C. ruderalis Jenišovský, rostoucí na Altaji.

Léčivý účin semence byl nově u nás poznán J. Šírkem a zařazen jím do léčivé výživy u plicní a j. tuberkulosy. Výše citovaný herbář Tabernaemontanův uvádí sice podle Galena, že semenec škodí hlavě a žaludku a špatně se tráví. Záleží zde asi mnoho na přípravě. Podle Paula Aegineta suší a větry rozhání, tlumí sexus (hašiš právě opačně). Semenec v mléce vařený a teplý pitý tlumí a zahání suchý sípavý kašel. Zvyšuje plodnost slepic, že nesou i v zimě. Semenec omytý a v bílém víně vařený až pukne, pak rozmělněný na mléčnou emulsi azfiltrovaný, dává podle Joachima Krameraria (tento Matthiolův herbář do češtiny přeložen od Adama Hubera z Ryznbachu a Daniela Adama z Weleslavína (1596), "truňk velmi dobrý, který krotí bolení břišní, ale třeba opakovat." Konopný olej je pak oběma těmito herbáři doporučován na vyčištění zalehlého zvukovodu a na rozhánění zatvrdlých otoků - studených tvrdých zduřenin. Dáván do ucha i u chron. otitis a též šťáva z nezralého semence do bolavých uší.

Podle Dinanda (viz dále) 3 - 4 lžice semence rozmačkané a svařené s 1 l mléka a přes den vypité jsou dobrým lékem proti žloutence, uvolňují játra a krotí též poluce. Odvar ve víně je pak močopudný.

O užití odvaru kořene jako zevního emoliens u dny a kloubních otoků opakují oba autoři poznatek Galenův. zajímavé je pak další léčebné užití, u obou celkem shodné, kde jednak zřejmo, že se uplatňuje účin analgetický, jednak námi znovu objevený účin antibiotický.

O listech a šťávě z rostliny udávají oba tito autoři, že vyhání červy, hlavně u koní. A podobně i žížaly ze země, čehož rybáři využívají, aby si takto bez rytí opatřili vnadidlo. Toto a též příznivý účin semence na nosnost slepic zná i Petr Crescentius ve svém zemědělském "Vševědu": New Feldt und Ackerbaw 1583. Je zajímavé, že jinak zná konopí jen jako přadnou rostlinu a rovněž neví nic o hašiši. Na spáleniny radí pak Tabernaemontanus i Kramerarius přikládati čerstvé listí z konopí a nenechat zaschnout a ještě lépe: konopí v hmoždíři ztlouci a s máslem(víme dnes, že má máslo účinky podobné azulenu, protizánětlivé) udělat mast. Zde se tedy uplatní jak analgetický, tak antibiotický účin. Šťáva z rostliny je podle Ruellia dobrá do ucha na tišení bolesti a léčení otitidy, podobně jako výše uvedeno u konopného oleje. Šťáva ta je dobrá též na rány a vředy. Ženy od zkažené matky k zemi padlé (ohnuté) zase povstanou (napřímí se), když zapálené konopí se jim drží u nosu. Proti řezavce (cystitis) radí pak svařit asi 3 vršky konopí ve směsi vína a vody a z odvaru tak horkou páru, jak se snese, nechat proudit proti klínu (perineu), pak vodu pustit. Je zajímavo, že tato indikace, to jest užití Cannabis, ovšem vnitřně, u cystitis zvláště vyzdvihují dnes stále homoeopathé (Madaus). Homoeopathé mají jednak Teep (čerstvé konopí rozetřené s laktosou), a to D2, tablety po 0,25 g, užívá se po 2 hodinách, jedna tableta 3 - 4krát denně. Jednak tinkturu z Cannabis indica, která je brána v D3 až D4 a tyto léky považovány za zvláště účinné u cystitis a urethritis.

Dinand uvádí tento předpis u cistitis. Po 15 g rozmačkaných listů vavřínu, hluchavky a puškvorce, po 30 g rozmačkaných jalovčinek, semence, rozmariny, lékořice, slupek bobulí černého rybízu, kořene petržele a 10 g šafránu se svaří ve čtyřech litrech vody a na dva litry zahustí. Scedí. Denně se béře po 4 - 5 lžicích před snídaní, obědem a večeří.

Vůně konopí pro některé lidi nepříjemná, jiným příjemná, odhání, jak výše uvedeno, bělásky. Včely však pel rády sbírají. Ale jako lék v medu jim podaný konopný extrakt nevzaly. V XVI. století bylo konopí zavěšováno do ložnic, aby odhánělo hmyz, zvláště komáry.

V dnešním lékařství užívána tinktura z vrcholků samičích rostlin Cannabis indica jen homoeopathy vnitřně a uplatňuje se tu hlavně hašišový účin. Velkou literaturu o tom lze nalézti v Kompendium der wissenschaftlichen und praktischen Homoopathie od H. Schloelera (1951). Na základě obrazu hašišového opojení a dále podle pálení v urethře u u chronických poživačů hašiše a očních změn u nich, jsou příslušné malé dávky tinktury zkoušeny u paralys, delirium tremens, schizophrenie, katatonie, hebefremie, u migreny a sclerosis multiplex, u asthma codiale, stenokardie, skrofulosních změn očních a jmenovitě u cystitid a migraeny je tato tinktura oceněna. A. P. Dinand (Handbuch der Heilpflanzenkunde, 1926) uvádí se severoamerického farmaceut. časopisu vřele doporučovanou tam tuto léčbu migrény: Svědomitě po 14 dní denně před jídlem bráti 1,5 ctg extraktu hašišového Cannabis, pak 14 dní 2 ctg, koncem 4. týdne 3 ctg, pokračovat po více měsíců. Snad u cystitis se uplatní i její antibiotický účin. V allopathické medicině je Cannabis dnes takřka neznámý lék. Ještě do salicylového kollodia na kuří oka se někdy Extr. cannabis přidává, což je velmi účelno jak pro analgetický, tak antibiotický účin.

V Hegiho základním díle o středoevropské floře (II. sv., str. 133) našel Dr. Krejčí zmínku o tom, že konopí bylo ve stomatologii již analgeticky využito a práce dále v tomto našem souboru uvedené tento bolest tišící účin plně potvrzují. Podobně našel jsem v seznamu léků velké anglické farmaceutické firmy Burroughs Welcome & Comp. specialitu Cannabine Tannate, účinné sedativum, kde lék doporučen - kombinován tu s tříslem, vodilkou kanadskou a námelem - proti metrorrhagiím a dysmenorrhoím. Zdá se však, že tu jde o léčebné využití hašiše, mnohokráte již dříve zkoušené, ale pro nejednotnost účinku dováženého hašiše opuštěné.

Od Dr. r. Kohlera mám pak recept proti hučení v uších: ZnO, extr. Valerianae, extr. Hyoscyami, extr. Cannabis a 1,6, zhotovit 60 pilulek. Dr. Bradna pozoroval pak, že po semenci se pokusná drobná zvířata dobře množí, což souhlasí s tím starým pozorováním o vlivu semence na nosnost slepic a snad odporuje údajům Galenovým. Ovšem i to je vysvětlitelno, jde-li u Galena o sexuální činnost muže, jak je pravděpodobno, a v semenci jsou hormony ženské. jinak vlastně užívá jen Dr. Šírek semence v mléce na léčení plicní tbc (Rozhledy v tbc - přílohy seš. 5 - 6 X. 1950) H. Thaa (Pharm. 1953, 262) udává, že droga obsahuje též cholin. Cholin je považován za účinné uterotonikum, vykládána jím na př. léčivá moc mochny husí (Potentilla anserina L.) u ženských chorob. (Perrot i Klein uvádějí u konopí též trigonelin) a bylo by ho možno snad užít na léčení žaludečních vředů. Gastralgie, jako indikace pro vnitřní užití hašiše uvádí též A. Richaud a R. hazard (Précis de Thérapeutique et de Pharmacologie, 1943). užívána tu tinktura (max. dávka 1 g denně) i extrakt (max. dávka 0,1 g denně). dříve byl s oblibou Cannabis" kombinován s tříslem, pravděpodobně je to účelno. u dragendorffa nacházíme u konopí ještě další indikace: vedle migrény katary střevní a dýchadel, choleru a nemoci dělohy. U nervových chorob využití hašiše však selhalo, což spočívá jednak na velké nejednotnosti drogy, na maximálně kolísající toxicitě, jednak na velmi nestejné individuální reaktivnosti. Podle původu, způsobu sběru a jistě i podle ročního klimatu je tu omamných látek rozhodně daleko méně než v teplé zoně. orientálci snad reagují jinak než běloch a reakce je jiná i podle okamžité nálady poživače hašiše. Tvrdí se, že hašiš vlastně jen zveličuje danou náladu a tedy příjemný výsledek je jen u toho, kdo je právě v dobrém, klidném rozpoložení. Naopak ze stavů nepříjemných hašiš jen úzkost, starost zveličuje. Je to opojení dobré pohody posluchačů a vypravěčů pohádek tisíce a jedné noci a pro evropana, který hledá zapomenutí běd, tedy není to vhodná droga opojná a též v evropě se používání hašiše, ať per os či kouřením (výjimečně se někde hašiš i šňupá), nikdy nerozšířilo, zato v jižních státech USA i v Jižní Americe kouření marihuany, jak zde hašiš nazýván, se stává sociální hrozbou.

O tomto nebezpečí marihuany pro latinskou Ameriku jedná kniha argentinského autora Pablo Osvaldo Wolffa. (Ref. JAMA 193, 212 / 1950/ ). V Indii užíván hašiš i na omámení oběti při loupeži (snad i odtud název assassin). Podle Castellaniho a Chalmerse (Manual of trop. Medicine, 2. vyd.) v Indii zaviňuje hašiš na 40 % šílenství a mnohdy amok.

Hašiš sám nese i v jedné zemi mnoho jmen. Vyjmenována zvláště mnohá jména v G. Dragendorffově knize: Die Heilpflanzen 1898. V Indii rozeznávají rozličné přípravky. (Em. Perrot: Matieres promieres usuelles du régne végétal. 1944) "Bhang" jsou listy, slouží hlavně ke kouření a jsou nejslabší. "Gunjah, ganja či guaza" jsou výhonky stlačené buď šlapáním (Flat- ganja), nebo rukama (Round-ganja) nebo hrubý prach (Chur-ganja či rora). Tato forma je daleko nejbohatší na pryskyřici. Do Evropy přichází jen bhang a flat-ganja. Čistá téměř pryskyřice, zvaná "charas či chira" pochází z centrální Asie, Afganistanu a Persie, získává se ručně ze samičích výhonků před oplozením nebo tak, že v kožených oblecích procházejí sběrači plantážemi a pryskyřice na oděvu zachycená se stírá. Je to nejúčinnější preparát a nepožívá se obyčejně čistý, ale připravují se z něho nápoje, cukrovinky a směsi s moukou, cukrem, medem, skořicí, hřebíčkem, muškátem, s opiem, durmanem, strychninovými semeny i kantharidami, aby účin byl modifikován a potencován. Jiná nejběžnější jména pro hašiš jsou kif - v severní Africe, nebo diamba - v Liberii, Kongu, Brazilii.

Obsah a chemický rozbor pryskyřičné drogy získané u nás uveden bude v další části. Historie analytické práce uvedena je v Dragendorffovi. Za hlavní látku účinnou v hašiši považován bezdusíkatý fenol se 2 šestičlennými jádry, zvaný kannabinol a nacházející se jen v indickém konopí v subtropech, ztrácí se při pěstění této sorty v našich krajích. Jak dalece souvisí s analgetickými a antibiotickými vlastnostmi našeho konopí, uvedeno bude v části chemické, rovněž další zde se nacházející látky. Je však jisto, že není jedinou opojnou látkou v hašiši. Beamova reakce má zjistit tuto látku a určit takto indické konopí: Petroletherový extrakt výhonku podle této reakce dá s alkoholickým roztokem NaOH fialové zbarvení. Ale reakce není specifická. Zde uvádíme ještě další obsahové látky v konopí, pokud jsou známy: V Handbuch d. Pflanzenanalyse (G. Klein, 1932) nacházíme v semenech tytéž látky, které udává Read, nadto alfalimonen a stopy muskarinu. Na globulin-edestin je semenec zvláště bohatý a právě na jeho výrobu se bere semenec. šírkův lék ze semence nesl též jméno "Edestan". V Kleinově příručce IV. sv. 340 str.(M. Bergmann a L, Zervan) nacházíme složení edestinu: Glykol 3,8 %, alanin 3,6 %, valin 6,2 %, leucin 14,2 %, fenylalanin 2,4 %, tyrosin 2,1 %, kys. asparagová 4,5 %, glutamová 14,5 %, arginin 15,8 %, histidin 4,0 % (zde jsou zvlášť velké rozdíly mezi rozličnými autory), lysin 3,9 %, prolin 1,7 %, čpavek 2,3 %, schází serin a neuvedeny tři thioaminokyseliny.

Nověji však O. Folin a A.D. Marenzi uvádějí tu tyrosinu 4.28 %, tryptofanu 1,5 %, fenylalaninu 3,92 % - a což zvláště důležito - tyto aminokyseliny se odštěpují jedny z prvních, takže edestin je jednou z nejlepších bílkovin - dárců těchto důležitých aminokyselin, jmenovitě tryptofanu, provitaminu to niacinu.Je zde dále -, 5 % cystnu a 2,07 % methiotinu, bílek 0,2 % a edestin spolu s bílkovinou někerýc ořechů, na př. lískových či para -ořechů, skutečně dokonalou bílkovinu rostlinnou, nikoliv soja, jak se obecně uvádí.Je to výborná živima pro bakterie a edestin urtychluje jejich růst, jako kasein a při jeho isolaci třeba toluolem bránit co nejvíce činnosti bakteií a rozkladu tohoto globulinu. Jako jiné rostlinné globuliny rozpouští se teprve ve vyšších koncenracích soli (10 %), též v horkém fysiologickémroztoku, ale za chladu z něhoi vypyadne, obyčejně v krystalické formě.Isoluje se ze semence rozdrceného atauku zbaveného petrolethrtem, extahuje se pak 10 %ˇNa Cl, při čemž nutno roztok s BaCO3 alkalizovt do slabě růžové barvy na fenolfthalein. Z extraktu vypadne dialysou (stále nutno chránit jej před bakteriemi toluolem ) nebo zředěním desilobvanou vodou do koncentrace soli 3 %. Z 1000 g odtučněné semencové mouky lze získat 100 - 125 g edestinu. Čistý má isoelektrický bod u pH 5,6 (Globulin sera pod 5,1 gelatina , kasein, albumin sera a vejce mezi 5,5 - 6,0, haemoglobin u 6,8 a gliadin u 9,2). V edestinu, jako vůbec v globulineh rostlin, je nejvíce druhově specifické antigenní struktury ze všech bílkovin rostlinných, není zde však žádný P, ač jinak fosfáty jsou v semenci dosti hojné, vždyť je zde též lecithin.

Uvádíme níže obsah nejdůležitějších amionokyselin v edestinu ve srovnání s jinými bílkovinami důležitými pro růst. Arginin zařazujeme pro jeho růst podporující význam. Jak známo, je zvláště hojný v spermatu býka, histony brzlíku jej mají 15 % a salmin dokonce 89 %. Lysin je pak považován za zvláště důležitý při léčení tbc.

 

  Bílkovina

Tryptofan

Tyrosin

Fenylalanin

Methionin

Arginin

Lysin

Edestin

1,5

4,3

3,9

2,1

14

3,8

Laktalbumin

2

3,4

4,8

3,0

3

7,9

Kasein

1,2

5,2

3,9

3,5

5

6,9

Ovalbumin

1,5

3,7

5,1

4,5

6

5

Gliadin pšenice

0,8 - 1,1

1,2 - 3,3

2,4

-

3,2 - 5,7

0,7 - 0,9

Soja

0,8

2,1

2,9

2

3,3

3

Gelatina

0

0

2,6

1

9,1

4,6

 

V semenu je též asparagin a glutamin, cholin a trigonelin a při klíčení přechodně i močovina a ohromné bohatství fermentů. (Tamtéž sv. IV. C. Wehmer a M. Haddera): katalasa, amylasa, emulsin, maltasa, tryptasa, pepsin, trypsin, erepsin, lipasa, ureasa, nukleasa, allantoinasa, linamarasa (limasa).

Ve stonku se nacházející pentosany dávají l-xylosu, je zde dále d-galktosa a kys. galakturonová. Mikroincinerace listu dává charakteristický obraz.

V destilační vodě lze dokázat ethanol. V celé rostlině je blíže neznámý parafin C28H58 nebo C29H60 o b. t. 63,5 - 64°C, terpen o b. v. 170 - 180°C a po odkvětu sesquiterpen C15H24 o b. v. 258 - 259°C, tento zvláště v silici. Dále je tu kannaben C12H20, blíže dosud neznámý, asi sesquiterpen a parafin (?) zvaný kannabinhydrát C12H24. Alkaloid kannabinin a tetanokannabinin, prý nikotinové base, jsou dnes brány v pochybnost.

O kannabinolu, který považován za hlavního, ač ne jediného nositele opojného účinku i o vlastních látkách antibiotických bude pojednáno, jak výše již řečeno, samostatně.

Arabové, kteří převzali hašiš od Indů či Peršanů, dali mu u nás užívané jméno a rozšířili jej již v raných dobách islamu po celém arabském středověkém světě, stali se původci i francouzského slova »assassin - zuřivý útočný vrah«, křižáky do Francie přineseného. Podle jedné verse, poněvadž bylo ho užíváno k odstranění nepohodlných osob, podle druhé proto že hašiš sloužil k rozběsnění islámských bojovníků v bitvě. Prý mladíci islámští byli opojeni hašišem, přeneseni ve spánku do krásné zahrady s lahůdkami, krásnými dívkami a po druhém opojení znovu vráceni do normálního života a pak jim řečeno, že viděli nebe Allahovo, kamž se jistě dostanou, padnou-li v boji proti nevěřícím.

Snad prý hašiš byl prý Homérův »nepenthes«. Ale zdá se, že zde šlo spíše o egyptský blín - Hyoscyamus muticus, poněvadž Homér uvádí, že tento nápoj zapomnění připravila Helena podle egyptských znalostí a v Egyptě bylo konopí známé až v raném středověku. Sotva šlo pak o opium, to by Homér uvedl přímo, neboť účin máku byl starým Řekům dobře znám.

Vidiny hašišové jsou popsány v knize Vondráčkově i Klanově, hašišový motiv byl mnohokráte zpracován v básních i krásné literatuře i v toxikologické a lékářské, hlavně psychiatrické, a odkazujeme v tomto směru na ony dvě monografie.

Poznáváme zde ještě, že Dragendorff uvádí jako vedlejší pojmenování »Cannabis silvestris« pro severoamerickou Galeopsis tetrahit (konopice). Nevím, jak dalece toto jméno i české pojmenování souvisí s přadnou či lékovou vlastností této i u nás rostoucí byliny. Snad obdoba v tom, že semena slouží jako zob pro ptáky a obsahují jemný olej.

Lidové indikace pro konopí, a to jak konečky výhonků, tak pro semenec, jsou velmi široké. Emulse ze semen 1:10, zvaná konopné mléko, byla užívána při kapavce. Tato indikace je velmi rozšířena i v Argentině. Zde se užívá toto mléko proti katarům měchýře močového a též proti žloutence. Semencová kaše je známa i černochům jihoafrickým kmene Suto, dávájí ji i kojencům. Též dáván odvar ze semen i rostliny maniakům, má býti poněkud močopudný a mírní zánětlivé změny. Je tu tedy užití jak semence, tak drogy u cystitis a urethritis obdobné, jako už ve starých herbářích a u homoeopathů. Ale odporuje údajům Galenovým. Olej v Argentině vnitřně užíván i proti saturnismu, v obkladech na prsa proti přílišné sekreci mléka. Ostatně jak semeno, tak droga je v Argentině téměř panaceum: u tetanu, melancholie, koliky, zácpy, zduření jater, bolestí žaludku, při kapavce, sterilitě, impotenci, asthmatu, abortu i tbc plic. Zřejmě v mnoha případech nesprávně, např. u té zácpy. Ve středověku se odvar z konopí dával právě proti průjmu dobytka. Spíše než semeno však dáván extrakt, v dávce 1 - 2 kapky. Olej byl dáván zevně i na rakovinu, to i v Evropě. U indického konopí doporučována i kůra z kořenů jako febrifugní a co tonikum, proti bolestem žaludku i proti dysenterii. Bere se čerstvá přímo nebo v odvaru, a to hlavně z jarních kořenů. I semena tak účinkují. Kořen zbaven hořčiny prý možno požívat jako škrobnatý pokrm (?). Čerstvé rozdrcené kořeny přikládány i na spáleniny, krotí bolesti (Dinand).

Hlavní léčebné použití i v lidovém lékařství mají však květné vrcholky samičí, méně samčí a listy. Nejúčinější jsou extrakty s tukem, např. získané pomocí másla. Tento »Extr. Cannabis ind. pingue« opojuje jako hašiš, a to už u 0,1 g. Byl prý i předpisován u basedowa. V účinnosti druhý je extrakt etherový proti bolení hlavy, neuralgii, dně, rheumatismu,1 chorei, melancholii, deliriu, hysterii, gastralgiích2 a nechutenství. Vodní extrakt není opojný vůbec, užíván u zácpy (?), plicní tbc a dokonce jako uspávací prostředek pro děti. V Argentině infusum na listy považováno za močopudné a potopudné. Rozdrcené listy jako kataplasma na furunkly. V severní Brazilii listy z konopí - diamba - kouřeny z vodních dýmek, což sem přeneseno z Afriky. Užívány pak jako lék sedativní a hypnotický, též proti asthmatu. Zevně doporučována u nás celá rostlinana obklady u zánětů a v octě spolu s jalovcem na obklady hlavy při horečce. Výslovně antibiotické lidové užití uvádí Dinand: Tinktura Cannabis na erysipel zevně.

Zvláště zajímavé indikace pro konopí mají však kmeny africké. Zde v jižní Africe nese mnohdy stejné jméno »dagga« s Leonotis leonorus a obojí užíváno jako analgetikum, sedativum a antibiotikum. (T. S. Githens: Drug Plants of Africe - Philadelphia 1949. (J. M. Watt a M. G. Breyer-Brandwijková: The medical and poisonous plants of Southern Afrika. Edinburgh 1932) popisují antibiotické užití v Jižní Rhodesii proti malarii a haemoglobinurii, sepsi, anthraxu a dysenterii. U kmenů Xosa na léčení zánětů kopyt. U kmenů Fingo užívány listy proti hadímu ušknutí a u kmene Suto ženy kouří konopí na otupení bolesti při porodu. Jinak v celé Africe se hašiš kouří všeobecně jako narkotikum a opojná droga.

Konopí je předmětem mnohých pověr. Tak P. Sobotka uvádí, že o sv. Janu Křtiteli válely se v něm dívky. Vstalo-li konopí, vdaly se do roka. Jistě byly při tom hodně opatrné, zlomené konopí se tak snadno nenapřímí.

Přehlédneme-li hlavní indikace, vidíme, že zde všude v lidovém lékařství i u primitivů znám analgetický a antibioticků účin konopí, pak účin na urogenitální systém, který byl znám i starým lékařům a na který oficiální lékařství, na škodu nemocných zapomnělo.

 

SOUHRN

Podán přehled indikací konopí - vršků konopných i semence - ze starých herbářů, lidového lékařství i dnešního oficielního lékařství, pokud se zde zbytky užití Extr. cannabis uchovaly. Konstatuje se, že staří využívali zvláště antibiotického a analgetického účinku konopí, které dnešní lékařství zapomnělo. Hašišový účin konopí nebude probírán v těchto pracích, už proto, že naše konopí nemá omamné účinky. Hašiš byl v Evropě poznán až po Napoleonově tažení do Egypta a byl vždy dovážen.

Pozn. Dosud jsme nemohli čísti a zahrnouti do tohoto přehledu 2 práce Fr. Auster a J. Schäferova: Arzennpflanzen. Lief. 7. 1995 a článek (autoři v ref. neuvedeni) a Apotheker Ztg. 1949 61 (1), str. 42. Cannabis, Der Harzgehalt und die physiol. Wirksamkeit des einhemischen Hanfes. Ostatní literatura uvedena přímo v textu.

 

PŘEHLED DOKUMENTŮ ] [ ÚVOD ] [ DĚJINNÝ PŘEHLED ]

ANTIBAKTERIÁLNÍ ÚČIN ] [ ISOLACE DALŠÍCH LÁTEK ] [ FARMAKODYNAMICKÝ ÚČINEK ]

THERAPEUTICKÉ VÝSLEDKY VE STOMATOLOGII ] [ KONSERVAČNÍ STOMATOLOGIE ]

ÚČIN V OTORHINOLARYNGOLOGII ] [ LÉČENÍ CHRONICKÝCH ZÁNĚTU STŔEDOUŠNÍCH ]

LÉČBA SPECIFICKÝCH PÍŠTĚLÍ ] [ KONOPNÉ SEMENO V THERAPII TBC ]

KONOPÍ JAKO LÉK (shrnutí) ] [ DISKUSE K REFERÁTŮM ]