MÉ KONOPNÉ HŘÍCHY A ZLOČINY

Odvolací soud

Za minulého režimu jsem byla podvratný živel a jak to tak sleduji, zůstanu jím asi až do smrti … za každého režimu.

Koncem ledna tohoto roku se v médiích objevily zprávy o mém obvinění z držení a výroby konopí (iDnes, Britské listy, . Toto netechnické, zakázané konopí (marihuanu) si pěstuji pro léčebné použití na své chronické nemoce a pro výrobu konopné masti, kterou částečně spotřebuji pro sebe a částečně zdarma rozdávám lidem ve svém okolí. Mast má obsah pouhých 0,2% THC a podle odborníků není zneužitelná pro toxikomanské účely. Je velmi účinná pro léčbu některých kožních afekcí (ekzémy, lupénka) a pro tlumení bolesti a zánětlivých procesů v kloubech, svalech a cévách.

Nyní se mé stíhání dostalo do fáze, kdy mi byla sdělena obžaloba. Ráda bych tedy veřejnost informovala o průběhu mého stíhání a výsledcích policejného vyšetřování, aby si sama mohla udělat představu o tom, jak jsou v dnešní době používány peníze, které státu platí na daních.

Mé hříchy převážně intelektuální povahy

Již léta se zabývám studiem rostliny konopí a především jejích účinků na lidský organismus a léčím s ní své chronické nemoci. Objev endocannabinoidového systému z počátku devadesátých let, na němž se podílel profesor Lumír O. Hanuš, světoznámý chemik českého původu, považuji za jeden z nejvýznačnějších momentů ve výzkumu konopí. Vidím v něm velký příslib do budoucnosti co se týče výzkumu nových léků, které budou léčit skutečné příčiny a ne jen tlumit symptomy nemocí. A navíc bez rizika nebezpečných vedlejších účinků.

Velkou budoucnost konopí také vidím v jeho podpůrném využití při léčbě závažných nemocí – např. nedávno se objevila zpráva, že velmi pozitivně působí při léčbě žloutenky typu C – nebo pro snížení dávek nebezpečných léků jako jsou opiáty. Ale konopí lze velmi výhodně používat i k samoléčbě méně závažných nemocí, především těch chronických, které trápí převážně starší pacienty. Je to nejen bez negativních vedlejších účinků, ale i téměř zadarmo, pokud si tuto léčivou bylinu vypěstujeme sami.

Již v padesátých letech 20. století se na Palackého univerzitě v Olomouci konala vědecká konference „Konopí jako lék“, jejíž závěry jsou dodnes citovány ve vědeckých studiích na celém světě. Tým československých vědců pod vedením profesora Kabelíka a dr. Krejčího tehdy provedl komplexní výzkum antibakteriálních účinků této rostliny, jehož rozsah a hloubka nebyly do dnešní doby překonány.

Podařilo se mi získat text materiálů z  konference v elektronické podobě a dala jsem tento unikátní výzkum na internet ve třech jazykových verzích – česky, anglicky a francouzsky - takže tento cenný příspěvek české vědy k rozvoji vědění lidstva je už mnoho let k dispozici i odborníkům v zahraničí.

Tento výzkum a konference, která jej prezentovala veřejnosti, byl úžasný počin ve své době a zůstal jím i do dneška. Na statistikách svého webu vidím, že stránky s touto studií patří k nejnavštěvovanějším a ponejvíce si je prohlížejí lidé z vědeckých ústavů, nemocnic, univerzit – nejen českých, ale z celého světa. Mám z toho velmi dobrý pocit a rozhodně nelituji hodin, které jsem strávila překládáním a kódováním do HTML. Ale někteří to možná vidí jako trestuhodný hřích.

Byla jsem v březnu tohoto roku ve Vídni na mezinárodní konferenci ENCOD (Evropské koalice pro racionální drogovou politiku), kde jsem měla příspěvek o situaci v České republice v otázce dekriminalizace konopí. Jsem členem ENCOD už řadu let a domnívám se, že jde tou správnou cestou – prevence, osvěta a dekriminalizace. Represí problém tvrdých drog nevyřešíme, jen způsobíme ještě mnohem víc škod než drogy samotné.

Válka proti drogám nepřináší společnosti žádný užitek, a proto by se měla radikálně přehodnotit. Měl by se hledat jiný způsob boje s problémem drogové závislosti. Je proti zdravému rozumu udržovat 10 let při životě projekt, který se za celou tu dobu nejenže neosvědčil, ale řešený problém ještě zhoršil. Je nesmyslné rozdělovat výdaje na boj proti drogám v poměru 9:1 mezi neúčinnou represi a prokazatelně efektivní prevenci.

Je hloupé válčit, kde by se mělo léčit. Americký model války proti drogám, kterým se řídí OSN, je čím dál tím víc ve světě odmítán. Neuspěl ani v Evropě, která před represí klade důraz na prevenci, na snižování škod způsobovaných tvrdými drogami a na dekriminalizaci měkkých drog – především konopí.

Postoj některých lékařů k užívání přírodních drog při léčbě nemocí je někdy až překvapivě úzkoprsý, vzpomeneme-li jaké dryáky v podobě legálních pilulek jsou někdy schopní svým pacientům naordinovat. Lékaři mívají k takovému postoji různé důvody, ale až příliš často je to tak, že mají strach buď o svou moc nebo o své příjmy - a rostliny neumějí uplácet tak, jako některé farmaceutické firmy, takže nemají šanci takové lékaře přesvědčit.

Nyní se však dostávám k popisu těch z mých hříchů, které se dají postihnout současně platnými zákony a jejichž stíháním se zabývají orgány činné v trestním řízení, což je poetické označení policie a státních zastupitelství.

Podstata mého trestného činu

Vše začalo loni na jaře natočením velmi neobratně realizovaného dokumentu pro pořad Kosmopolis na ČT2 (druhá reportáž), v němž jsem se ukázala, jak pěstuji konopí, vyrábím z něj léčivé masti a rozdávám je lidem v mém okolí. Tento desetiminutový film ke mně přitáhl zájem táborské policie, která zřejmě nemaje nic důležitějšího na práci začala vyšetřovat moji nebezpečnou ilegální činnost.

Konopí, které jsem pěstovala nebylo technické, ale obyčejné venkovní konopí, které neprošlo žádným velkým šlechtěním a je nejblíže původním druhům konopí u nás dříve rostoucím ve volné přírodě. Takové konopí při plné zralosti dosahuje jen kolem 4-5% THC. Legální technické konopí je uměle vyšlechtěné na nízký obsah tohoto zakázaného psychoaktivního cannabinoidu a podle současných norem smí obsahovat max. 0,2%. Právě tento nízký obsah THC je však činí nevhodné pro léčebné účely. Moje konopí tedy již spadá do kategorie rostlin Cannabis Sativa, které jsou zákonem zakázány (obsahující nad 0,3% THC).

Ovšem nutno podotknout, že tak slabé konopí jako to moje rozhodně nepatří mezi druhy, které dnes najdeme na černém trhu s marihuanou. Marihuana prodávaná dealery mívá kolem 15% THC nebo i více a pěstuje se pod umělým osvětlením, nikoliv venku. V našich klimatických podmínkách by totiž venku nebylo možné dosáhnout podobné síly, koncentrace THC je přímo závislá na množství a intenzitě světla.

Rostliny, které mi policie zabavila, měly v srpnu, kdy teprve začínaly kvést, jen kolem 1,5% THC a listy nalezené při domovní prohlídce měly od 0,7% do 1,8% THC. To znamená, že veškerý tento dle obžaloby "toxikomansky využitelný materiál" byl naprosto nevhodný ke zneužití pro omamné účely. Sama tyto listy používám jen jako základ do konopné masti či na nálev do koupele (ulevuje při astmatu a artróze), nebo je pojídají moje kočky, které se tím odčervují (konopí bylo po tisíciletí úspěšně používané nejen v lidské, ale i ve veterinární medicíně).

Takže mé konopí rozhodně nebylo zneužitelné pro toxikomanské účely. Ať si zákon tvrdí, že ano, skutečnost je taková, že žádný zkušený hulič by si z toho neubalil a mafie by si potrhala bránici, kdybych jí podobný materiál nabídla. Hodí se opravdu jen pro léčebné účely, a to dokonce jen pro některé, protože u mnohých nemocí je potřebný materiál, který dosahuje alespoň 8-10%, jinak jako lék nepůsobí dostatečně silně. Na moje astma, artrózu a problémy související s cukrovkou jako zelený zákal či neuropatie končetin, je toto konopí dostatečné. Jeho omamný efekt je minimální, ale umožňuje mi dýchat a přežívat bolesti v kloubech. Rozhodně to není žádná zneužitelná droga - je to prostě bylinka!

Dopady policejního vyšetřování na můj život

Chtěla bych nejprve shrnout, co vlastně pro mne znamenalo moje stihání a policejní vyšetřování. V posledních letech jsem byla vážně nemocná (špatně provedená extrakce zubů a následná infekce zlatým stafylokokem s komplikacemi), pak jsem se odstěhovala na malou vesnici v Jižních Čechách a dávala dohromady starou chalupu, kde jsem doufala, že se zotavím. No, a když už jsem se začínala dostávat zdravotně do pořádku, tak mi domů vtrhlo policejní komando a z mého života se stala noční můra.

Většina lidí v mém okolí se ode mne odvrátila, buď protože se mne báli, nebo protože jsem v mém depresivním rozpoložení už pro ně nebyla dostatečně příjemným společníkem. Zdejší lidé, kteří předtím chodili na pokec, se najednou dočista vypařili z mého života. Jen až po setmění se občas někdo objevil s žádostí o mastičku, ale jen tak mezi dveřmi, všichni hrozně spěchali. Prostě a jednoduše - oni se báli, a nebylo ani divu!

Vesnické drbny o mně roznášely neskutečné zvěsti a ve vesnici se tvrdilo, že můj dům je pod dozorem a že budou vyšetřováni všichni, kdo se se mnou stýkají. Říkalo se, že sousedka si zapisuje SPZ mých návštěvníků a předává je policii. Šuškalo se, že jsem spojená s mafií, rodiče svým dětem zakazovali ke mně chodit, celé týdny jsem promluvila jen s mými kočkami a slepicemi. Poprvé v životě mi nikdo nepopřál k narozeninám. Jen má kočka Ubique mi chytla myšku.

Zlomilo se to až následující rok o masopustu. Mnozí lidé ve vesnici a v okolí si přečetli články o mém obvinění z výroby drog a trestu 5 let vězení, který mi za to hrozil. Byli v naprostém šoku, protože konečně pochopili, že nejsem žádná feťačka ani mafiánka a že se mi děje velká křivda. O masopustu mi tedy místní mládež přišla zahrát před barák a vyjádřit svou solidaritu. A mnozí se mi omluvili za svou zbabělost.

Mé zdraví se za ten poslední rok prudce zhoršilo, objevily se mi dost velké zdravotní problémy. Neustálé napětí z toho, jestli mne už nechají na pokoji, nebo budou pokračovat až do zlynčování, mi na zdraví rozhodně nepřidalo. Nevím, jak to pociťují zločinci, ale pro nevinného člověka je nesmírně pokořující a ubíjející, když je podrobován policejním procedurám. Po domovní prohlídce, kdy mi cizí chlapi lezli do mých intimních věcí, jsem měla pocity jako po znásilnění. Předtím jsem se v mém domě nikdy nebála, ale po té policejní razii tady mám někdy strach, i když se zamknu na všechny západy.

Takhle tedy Policie ČR naplňuje své heslo - pomáhat a chránit? Je mi líto těch výjimek, těch dobrých poldů, kteří u policie slouží, ale po svých zkušenostech si nemohu vážit práce policie jako takové, jako instituce. Mohu si vážit pouze jednotlivých pracovníků Policie ČR jako mého vyšetřovatele, který mi řekl, ze nezjistil žádnou společenskou nebezpečnost mého jednáni, ale naopak, že jsem pro společnost užitečná, a dal státní zástupkyni návrh na zastavení mého stíhání. Nebo starého policistu z táborské kriminálky, který mi chtěl pár rostlin ponechat a celé to uzavřít. Hluboce však opovrhuji jeho mladým a ambiciózním holohlavým kolegou, který ho ještě ten samý den podtrhnul a podal žádost o provedení domovní prohlídky, kterou uvedl do pohybu celou tu absurdistánsko-kocourkovskou mašinérii.

A co se týče práce další části trestně-právního aparátu? Přečetla jsem si čerstvě doručenou obžalobu a nevěděla, jestli mám brečet, nebo se smát. Za mé strašné zločiny mi totiž navrhují přímo exemplární trest propadnutí zabavených věcí - čili 2 kg konopných listů na koupele (v průměru obsah 1,5% THC), cca stejného množství drtě z nedozrálých rostlin o průměrném obsahu rovněž 1,5% THC a 2 kelímků mé konopné mastičky (0,2% THC). Bráno s humorem bych k tomu podotkla, že když té státní zástupkyni tolik šlo o mé mastičky, tak si o ně mohla říct rovnou a nepromrhat na to tolik státních prostředků.

Vzpoura konopných pacientů

Rozhodla jsem se tedy, že když oni jsou takhle zpupní, tak já budu taky! Nestojím o zápis v trestním rejstříku jako osoba trestaná za drogy, a proto budu-li odsouzená, tak tento trest nepřijmu a odvolám se proti němu. Půjdu s touto kauzou třeba až k Ústavnímu soudu - takhle si zahrávat s lidskými osudy kvůli dvěma kelímkům masti a listům na koupele? Vždyť mi zničili reputaci v mém bydlišti, málem mne dohnali k sebevraždě a silně mi poškodili zdraví - a o tom, jak asi musely být vysoké náklady na celou tuto bez měsíce jeden rok trvající šaškárnu, ani nemluvě.

Chci takový rozsudek, který mi zajistí, že až si příště vysadím konopí pro léčbu svých nemocí, tak se mi tu zase neobjeví nějaké komando svalnatých hololebkounů. A který totéž zajistí i pro druhé, aby se nemocní lidé, kteří se u nás léčí konopím, nemuseli bát státní šikany.

Prošla jsem si peklem, zaplatila jsem špičkou vlastního prstu, protože v den převzetí obvinění jsem na tom byla psychicky tak špatně, tak se mi třásly ruce, že jsem si ji nešťastnou náhodou usekla při štípání třísek na zátop. Prst se díky mé mastičce zahojil a rychle dorostl. Ta vnitřní zranění se však budou hojit daleko déle, protože na ně má mast nezabírá.

Nejsem držgrešle, ale ani nemám ráda plýtvání. A lidské utrpení je příliš vzácná věc, než aby se jím jen tak pro nic za nic plýtvalo. Proto bych byla ráda, kdyby to moje alespoň vedlo k něčemu smysluplnému. Případy, jako odsouzení paní Marie Brodské (59 let) ke 2 letům vězení se 2 roky podmínky za to, že se léčila konopím, nebo 72leté stařenky z Bruntálska, která byla za stejný delikt odsouzená k dvouletému vězení s 3 lety podmínky, by se v právním státu vůbec neměly stát.

Paní Brodskou sice nedávno osvobodil Nejvyšší soud, který své rozhodnutí odůvodnil tím, že konopí pěstovala jen pro svou potřebu a to pro léčebné účely, a proto svým jednáním nenaplnila podmínku společenské nebezpečnosti trestného činu. Ale třeba ta stará paní z Bruntálska již na odvolávání se k Nejvyššímu soudu nenašla energii. Ne každý má sílu a prostředky na to postavit se státní mašinérii.

Můj případ i ty výše uvedené jsou dobrým důvodem k tomu, aby se již začalo vážně diskutovat o legislativní úpravě, která by umožnila léčbu konopím a nevystavovala nemocné zbytečnému stresu z trestního stíhání a společenské izolaci. Ani jedno ani druhé těmto nemocným neprospěje a státní moc, místo aby jim pomáhala, je jen tak lacino ničí. Proč proboha?

V posledních letech silně stoupl počet starších lidí, kteří se konopím léčí, což možná souvisí i s tím, že se podstatně zvýšil počet lidí nad 50 let, kteří mají přístup k internetu a lépe se tak dostanou k informacím o léčbě konopím. Počet nemocných, kteří se takto léčí, lze pouze odhadovat, jelikož obvykle nefigurují ve statistikách uživatelů, protože konopí často nekouří, ale používají je jinými způsoby. Vzhledem k rozšíření terapeutického používání netechnického konopí v naší populaci, a to nejen v podobě kouření, prášku k posypání jídla nebo konopného másla, ale především při zevním použití ve formě podomácku připravované masti, je možné tento počet řádově odhadnout na desetitisíce lidí.

Iniciativa „Konopí je lék“

Pokud žijeme v demokratické společnosti a nejsme spokojeni se zákony, máme možnost pokusit se iniciovat nové a lepší. A touto cestou jsem se vydala i já. Letošní březnová rovnodennost tedy nepřinesla pouze jaro, ale i vznik občanské iniciativy „Konopí je lék“, která usiluje o dekriminalizaci léčebného využití konopí. Tato občanská iniciativa vytvořená pacienty léčícími se konopím předložila zákonodárcům návrh zákona, který má lidem umožnit léčit se touto tradiční bylinou bez obav ze sankcí, protože v něm požaduje zvláštní úpravu dekriminalizace jeho pěstování a přechovávání pro dospělé lidi, kteří je používají pro své léčení. Argumentuje tím, že tito lidé potřebují daleko větší množství konopí, než příležitostní zdraví konzumenti, takže obecná dekriminalizace je pro ně nedostačující.

V praxi by to znamenalo zavedení oznamovací povinnosti, při níž se tito lidé zaregistrují na ministerstvu zdravotnictví a po jejím splnění mohou beztrestně vypěstovat konopí v množství potřebném pro celoroční spotřebu. Návrh tímto omezením vyhoví požadavkům mezinárodních dohod o drogách, které signatářským státům přikazují omezovat dostupnost zakázaných látek prostřednictvím svých právních systémů, ale ponechávají jim volnost ve způsobu, jakým to provedou.

Pod otevřený dopis iniciativy „Konopí je lék“ žádající dekriminalizaci konopí pro léčebné účely adresovaný zákonodárcům se podepsaly veřejně známé osobnosti z různých oborů, od umělců jako zpěvačka Marta Kubišová, herečka Táňa Fischerová, výtvarníci Lenka Klodová a Jiří Surůvka nebo fotograf Robert Vano, až po významné vědce jako bývalá rektorka Univerzity Palackého v Olomouci Prof. MUDr. et PhDr. Jana Mačáková, CSc., ředitelka Ekologického institutu Veronica v Brně RNDr. Yvonna Gaillyová, CSc., přední český odborník na využití technického konopí Ing. Václav Sladký, CSc. nebo odborník na kvalitu v zemědělství Doc. Ing. Luboš Babička, CSc. z České zemědělské univerzity v Praze.

Iniciativu podporuje také jeden z největších světových vědců v oblasti výzkumu léčebných účinků konopí a objevitel anandamidu, Prof. RNDr. Lumír Ondřej Hanuš, Dr.Sc., Dr.h.c. z Hebrejské univerzity v Jeruzalému, který své bádání započal na Univerzitě Palackého a pokračoval tak v olomoucké tradici Prof. Kabelíka. Připojili se také někteří krajští protidrogoví koordinátoři a celá řada pracovníků protidrogových center a streetworkerů. Pod otevřený dopis s návrhem iniciativy „Konopí je lék“ se na internetu podepisují lidé z širokého spektra profesí, včetně lékařů, vysokoškolských profesorů a lidí léčících se konopím. Návrh můžete podpořit i vy svým podpisem na stránkách iniciativy.

Jsem pragmatik a ráda bych tedy zúročila nějakým konstruktivním způsobem všechny ty nepříjemné zážitky způsobené mým stíháním. Ať to má nějaký smysl a přinese změnu prospěšnou nejen pro mne, ale i pro další lidi, kteří by se mohli ocitnout ve stejném postavení. Ať se nějakým pozitivním způsobem zúročí všechny ty státní výdaje, které mé stíhání zatím stálo a ještě bude stát. Panská zpupnost našich úřadů už dosahuje míry, kdy ji nelze tolerovat – považuji za občanskou povinnost každého slušného člověka postavit se jí na odpor.

Potřebujeme, aby si média hlouběji všimla nejen mého případu, ale i ostatních absurdních trestních stíhání za samoléčbu konopím, a přestala ignorovat iniciativu „Konopí je lék“ a naše požadavky. Nejde nám o žádné samoúčelné zviditelňování se v médiích. Chceme jen, aby se informace o pronásledování nemocných lidí a o jejich boji za schválení zákona umožňujícího legální léčbu konopím dostaly k politikům, protože většina z nich je už tak odříznutá od běžného života, že vnímají jen virtuální realitu zprostředkovanou televizí a tiskem.

Na závěr je nutno pohlédnout na věc ještě jednou optikou: Ústavní soud těsnou většinou 8 : 7 hlasy ustanovil, že úhrada poplatků u lékaře neohrožuje přístup ke zdravotní péči, protože laicky řečeno, 30,- Kč za ošetření „nejsou žádný peníze“. Slavný Ústavní soud se rozdílem jednoho hlasu mýlí. Třicet korun je pro řadu důchodců podstatný peníz, zvláště když musí být vydáván opakovaně.

Léčba konopím, která navíc v řadě případů zabírá i tam, kde oficiálně předepisované medikamenty nezabírají, je pro mnohé důchodce svépomocným krokem k uzdravení. Krokem, který je nezávislý na veřejných zdravotních pojišťovnách a na omezeních, která stát svým nejstarším občanům připravil. Je proto v nejvlastnějším zájmu státu, aby když už není schopen seniorům pomoci, respektive když už jim škodí, aby alespoň dovolil, aby si pomohli sami. Pokud ani tento logický přístup stát nebude tolerovat, nebude se moci divit, že zejména starší postižení lidé nebudou tolerovat jeho mocenské excesy.

Bushka Bryndová, 5. června 2008.